Joshua Becker a Eric Stanford: To, na čem záleží

Překážky někdy oslabují elán a vytrvalost, abychom dosáhli vytčených cílů. Často si v tom ale bráníme sami neustálým rozptylováním příjemnými svody, jejichž dobrovolnými otroky se stáváme. Marníme zbytečně mnoho času zábavou, sháněním věcí, které ve skutečnosti nepotřebujeme, vysedáváním před obrazovkou televizní nebo svého mobilu, anebo se zabýváme neužitečnými věcmi. Je naší volbou, zda podlehneme, nebo vzácný čas věnujeme tomu, co má opravdu smysl. Neznamená to vzdát se svých koníčků, kontaktů s lidmi či si nedopřát chvíle příjemného oddechu. Jde jen o to, aby v důsledku slabé vůle nevyplňovalo rozptýlení příliš velkou část našeho života.

Joshua Becker připomíná nezdravé stereotypy, bránící v naplňování životního úkolu a rozvíjení potenciálu, který nám k tomu byl dán. Patří mezi ně prokrastinace, vyhýbání se zodpovědnosti, malá sebedůvěra a pochybnosti, nízká očekávání, jež vůči sobě máme, i strach z neúspěchu. Sami se tak stáváme svým vlastním sabotérem.

„Nejlepší a přímou cestou k trvalému štěstí a pocitu naplnění je schopnost vnímat nejen své vlastní zájmy, ale mít na zřeteli také zájmy druhých,“ říká autor. Tedy přijmout rozumnou péči o sebe stejně jako o druhé. Nemusí jít přitom o velké činy. Stačí pozorně vyslechnout přítele, který se něčím trápí, nabídnout jídlo bezdomovci, koupit si od prodejce Nový Prostor, navštívit někoho v nemocnici, doučovat ve škole nebo mimoškolním programu, pomoci někomu s nákupem. Autor k tomu uvádí konkrétní příklady, i ty, které sám zažil.