Han Kang: Vegetariánka

Vegetariánka je silnou, znepokojivou výpovědí a niternou sondou s překvapujícími momenty, odhalujícími skutečně prožívaný život, nikoliv jeho navenek se prezentující podobu v patriarchální společnosti Jižní Koreje. Mladá Jonghje se na přání rodičů vdala, a přestože v ní budoucí manžel lásku nevzbudil, snažila se mu být dobrou ženou. „Přesně podle mých očekávání plnila roli obyčejné manželky do puntíku,“ pochvaloval si. Po pěti letech od svatby však nastal zlom, který otevřel stavidla průchodu potlačovaných pocitů.

Jonghje ze dne na den odmítla připravovat a jíst živočišné produkty. Důvodem byly noční sny o násilí, vraždách nebo stodole, kde visí maso, z něhož odkapává krev. Manžela to nepříjemně zaskočilo, zalarmoval její rodinu, aby jí domluvila a přivedla „k rozumu“. Vždyť dosud s ní nebyly problémy, snad až na malou „úchylku“, že odmítala nosit podprsenku, v níž se cítila svázaná. Došlo ke společnému setkání, kdy rodina připravila hostinu o několika chodech, jež byly téměř všechny masité. Ani po vysvětlení, že maso nejí, a stupňujícím se nátlaku, vrcholícím fyzickým napadením rozzlobeným otcem, odmítla Jonghje maso pozřít. Rodiče se za ni styděli a manžel ji brzy opustil.

Příběh se odvíjí ze tří rovin pohledů – samotné Jonghje, její starší sestry Inhje a jejího manžela, jehož fascinovalo klidné chování švagrové, odrážející se jí v obličeji, „jako by se díval do tváře buddhistickému mnichovi. Klid natolik mrazivý, až vyvolával obavy, kolik se za tím výrazem skrývá hrůz.“ Stále více ho přitahovala, aniž si toho byla vědoma. Přišel za ní s nabídkou zúčastnit se jeho filmového projektu, o němž dlouho snil. Měl zachytit dvojici při milování s těly pomalovanými divokými květy. Nechtěně je spolu zastihla její sestra, jež si natočený záznam prohlédla, a v rozrušení zavolala policii. Manžela odvezli do vazby, Jonghje do léčebny. Zklamaná sestra, která se snažila vždy o to, aby každý byl spokojený, žila pak sama s malým synem a přemítala, kde se to zvrtlo, proč se vše tak změnilo? Vybavovala si dětství, kdy její mladší sestra a bratr museli snášet bití surového otce, bývalého vojáka, jenž šetřil pouze ji jako nejstarší, přebírající povinnosti nemocné matky. Zamýšlela se i nad svým životem s nenaplněnou touhou povznést se nad všední každodennost. Nemohla se přitom ubránit pocitu, „že na tomhle světě dosud nic neprožila. Bylo to tak. Nic neprožila. Od malička, kam jen její paměť sahala, se jen snažila zatnout zuby a přežít.“