Úžasný úsměv

zrcadlo na autě ve kterém je vidět usměvavá žena.
Foto: Pixabay

Mezinárodní den úsměvu. Člověk by se skoro zasmál, jaká výročí jsou lidé schopni vymyslet. Světový den mokřadů. Den sesterství. Evropský den obětí. Evropský den zločinu. (Oba svátky jsou ve stejný den). Den jódu. Mezinárodní den spodního prádla. Den pracoviště (vyhlásila OSN ke zlepšování vztahů na pracovišti). Mezinárodní den trpaslíků. Den suchého zipu (pro milovníky suchého humoru).

Zubařské křeslo, ordinace

#90 U zubaře

Nejvíc inspirace člověk načerpá v běžném životě. Žádná kniha vám nezprostředkuje zážitek tak intenzivně, jako vřeštící…
Číst dále

Inu, každý den je prostě důvod k oslavě, ať už mezinárodní, národní, rodinné či soukromé. Řada výročí a významných dnů má silná poselství, ale o těch jistě psát nemusím. Ostatně, počítám mezi tyto vskutku důležité svátky i dnešní Den úsměvu. Proč? Protože se z našich životů vytrácí stejně jako některé živočišné druhy, nezastavěná půda nebo deštné pralesy. Z mého života se úsměv na tváři nevytrácí – u mě nikdy nebyl. Přitom se směju se docela často a ráda, a humor, i když trochu černý, je nedílnou součástí mé osobnosti. Ovšem výraz v obličeji mám od dětských let stejně zachmuřený. Nevstřícný. Většina lidí jej vnímá jako výraz člověka těsně před zhroucením nebo po zvláště drsné hádce s vražedným koncem. A to i když mám zrovna skvělou náladu a v duchu si zpívám. Narážím na nepochopení celý svůj život.

Mnoho lidí si asi myslí, že jsem hrozná kráva. Nemůžu každého z nich přesvědčovat, že nekopu do psů a miluju poezii.

Že si většinu času přemýšlím o svých věcech a v tou soustředění prostě zapomínám na to, že můj výraz může rozplakat batolata v okruhu dvou kilometrů. I když široký úsměv trénuju při řízení auta (a přitom šíleně nadávám těm pitomcům za volantem), i když ho nasadím mezi domovními dveřmi a snažím se ho za každou cenu udržet až do obchodu, nikdy mi to nevydrží. Z úsměvu se stane škleb, křeč, výraz pohrdání. A to je snad pro okolí ještě horší, než obvyklý výraz „Kliďte se mi z cesty“.

Proto je jedním z mých životních snů mít laskavou, usměvavou a vlídnou tvář.

A není to žádný banální sen, ale skutečné přání. Protože já si opravdu myslím, že usměvaví lidé to mají v životě snadnější. Úsměv otevírá lidská srdce. I když je naučený, stejně funguje. Doma i v zahraničí. Všude. S úsměvem jde všechno líp. Usměvavé lidi každý rád vidí. Jsou oblíbení a jsou jim přisuzovány pozitivní vlastnosti, které ve skutečnosti třeba ani nemají. Ale svět chce být klamán a klouzat po povrchu. Usměvavém povrchu. Kdo by se chtěl dívat na zoufalce se svěšenými rameny, který jim připomíná vlastní neúspěchy a zklamání?

A tak se pořád snažím změnit. Můj facebookový profil je plný fotek, na kterých se usmívám. Občas si změním profilovku za svůj oblíbený obrázek, který vyhlašuje období deprese a smutku. Ale pak se zase vrátím k zoubkům a koncentrovanému štěstí. Koho zajímá, že jde jen o virtuální svět, že ve skutečnosti jsem často doma s migrénou, zatímco na sociálních sítích působím dojmem šťastné a veselé cestovatelky. Důležité je to, čemu my sami přikládáme význam. A tak věnuji plnou pozornost věcem, které mě baví a těší, ať už se při tom tvářím jakkoliv.

Vaše Bára (www.uzasnabara.cz)

Další články z této rubriky

Kýchající žena venku. V bundě a šedých rukavicích.gutentor-overlay

Rýmička a kuckáníčko

Jsem člověk, který nesmrká a nekýchá po celý rok. Lidi, co pořád potahují nosem a kýchnou desetkrát za sebou i v letním parnu, mě nebetyčně rozčilují.
Káva a zákusekgutentor-overlay

Správné načasování

Víte, jaké to je, když máte konečně chvilku času jen pro sebe? Káva voní, knížka i brýle čekají, až se s nimi vnoříte do společného…
Pár jde spolu zasněženým lesemgutentor-overlay

Můj manžel z fotografie

Dnes je to přesně 30 let, co jsme byli s mým mužem seznámeni. Trpný rod je tady schválně, stali jsme se totiž…
Starsá fotografie ve zlatém rámečkugutentor-overlay

Příběh staré fotografie

Už jsem psala o svém „pídění“ na naší hůře. V odkladišti dějin obyvatel tohoto domu se dají najít věci, které mají svůj unikátní příběh.
Kniha a v ní zavřená růžegutentor-overlay

Myšlenky z památníku

Velké myšlenky si lidé odjakživa toužili uchovat v paměti. Vynořovaly se a zase zapadaly v zapomnění, než je někdo vykopal, ofoukal a vynesl na světlo boží.
Starsá kamera s se starým filmemgutentor-overlay

Vzpomínky v obrazech

Na přelomu tisíciletí byly velkým hitem videokamery. Byly obrovské, nosily se ve speciální brašně a musely se do nich kupovat…
Hrníček s kávou a na talířku cukroví - hvězdičky.gutentor-overlay

Neumím péct. No a co?

Až to bude důležité, tak to zase přijde. Stejně jako plech vanilkových rohlíčků, které budou úžasně chutnat i úžasně vypadat.…
Nakrájená vánočka na talířkugutentor-overlay

Altruistova vánočka

Těsto na perníky? Mám! Těsto na vánočku? Jasně! Už od rána kyne u topení. Tak ještě sbalit vál, váleček, mouku, vajíčko, zástěry a všechno to…
Kost na plážigutentor-overlay

Kost na pláži

Pláž nejblíže našemu apartmánu se jmenuje Los Locos, a to už dlouho předtím, než jsme dorazili. Dalo by se to…
Zoufalcův španělský deníček V.gutentor-overlay

Zoufalcův španělský deníček V.

Přímořská letoviska obvykle mají místo, kde se my turisté scházíme, i když už slunce zapadne. Když nemůžeme plavat a chytat…

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*