#90 U zubaře

Zubařské křeslo, ordinace
Foto: Pixabay

Nejvíc inspirace člověk načerpá v běžném životě. Žádná kniha vám nezprostředkuje zážitek tak intenzivně, jako vřeštící kluk metr od vás. Mám za sebou fakt těžký týden a na rtu se mi vyrazil opar jako důkaz toho, že můj imunitní i nervový systém jsou testovány na hranici možností. Když na mě někdo promluví ve ztichlém domě, vyskočím metr vysoko. Raději to nezkoušejte. Můj jekot by vás mohl zabít.

Ten kluk v čekárně u zubaře vypadal trošku nervózně, ale docela mile. Povídali si s tatínkem o běžných věcech, které osmiletého kluka zajímají. Hlavně kdy mu koupí nový mobil. Pak se otevřely dveře jedné z ordinací, sestřička zavolala jeho jméno a dvojice vyrazila chodbou do dveří. Nevím úplně přesně, kolik kroků ten vystrašený kluk ušel, každopádně těsně vedle mě srdceryvně zařval: Já tam nepůjdu! A spustil se mu celkem solidní hysterický záchvat. Ten jekot byl tak neuvěřitelný, že se postupně otevřely dveře všech ordinací a začalo se dělat šoufl nejen pacientům s otevřenou pusou na křeslech, nejen nám zoufalým čekajícím se zubem v krabičce, ale patrně i zdravotnickému personálu. Jako bychom byli všichni očitými svědky vymáhání práva útrpného.

Panebože, udělej něco! Tatínku, odveď mě! A nakonec nám ztuhla krev v žilách, když se ozvalo: Já uteču! Já se raději zabiju! Kluk utíkal po chodbě tam a zpátky, ležel na zemi a tatínek ho vlekl za ruku, pak kopal a svíjel se a kašlal. Nakonec to ubohé jehně do ordinace dohnal a zaklaply se dveře. Jekot byl trochu tlumenější, ovšem jen do chvíle, než na dveře ordinace zaklepala chlapcova maminka. Jakmile se dveře pootevřely, kluk vycítil šanci a zdrhal opět dlouhou chodbou jako kulový blesk. Mezitím se v čekárně strhla diskuse na téma: Lepší facka včas než problémy po celý život. Jedna babička říkala směrem ke vnoučkovi na klíně tak, abychom ji všichni dostatečně slyšeli i přes ten tyátr kolem: Danečku, ty jsi hodný klouček, že ano? S tebou nejsou takové potíže, že ne? A jeden vousáč, který sám nervózně chodil po chodbě už pěkných deset minut, radil vysílenému tatínkovi ječícího kluka, aby ho praštil.

Já být v roli toho tatínka, možná praštím raději toho pána.

Protože bylo zřejmé, že záchvat má ten kluk poprvé, že všechny jeho reakce zaskočila a že v této fázi už nemá smysl mu ani domlouvat, natož ho bít. Tlouklo mi srdce až v krku, bylo mi zle nejen z té šílené scény, která se neustále přibližovala a vzdalovala jako tornádo, ale i z těch lidí kolem. Klukovi nakonec dali něco na uklidnění a pak už šel chodbou jako beránek, následován vysílenými a zpocenými rodiči. Když se otevřely dveře ordinace a sestřička zavolala moje jméno, klepala jsem se jako ratlík. Taky se mi chtělo křičet: Maminko, zachraň mě! Panebože, proč zrovna já? Nebo Už nikdy v životě nepůjdu k zubaři! Ale protože jsem věděla, že maminka mě neslyší a pán na chodbě je připraven mi jednu vrazit, jestli zapláču, šla jsem s křečovitým úsměvem pomalu, potichu a se zavřenou pusou, aby mi srdce ještě nevyrazilo přední zuby.

Korunka je zpátky na svém místě v puse. Teď je třeba osušit slzy, usmát se a vrátit si korunku i na svou hlavu.

Být královnou svého života vůbec nebolí. Kdybych to začala se svou sebeláskou přehánět, v mém okolí je naštěstí dost kamarádů, aby mi včas jednu vrazili.

Vaše Bára (www.uzasnabara.cz)

Další články z této rubriky

Kýchající žena venku. V bundě a šedých rukavicích.gutentor-overlay

Rýmička a kuckáníčko

Jsem člověk, který nesmrká a nekýchá po celý rok. Lidi, co pořád potahují nosem a kýchnou desetkrát za sebou i v letním parnu, mě nebetyčně rozčilují.
Káva a zákusekgutentor-overlay

Správné načasování

Víte, jaké to je, když máte konečně chvilku času jen pro sebe? Káva voní, knížka i brýle čekají, až se s nimi vnoříte do společného…
Pár jde spolu zasněženým lesemgutentor-overlay

Můj manžel z fotografie

Dnes je to přesně 30 let, co jsme byli s mým mužem seznámeni. Trpný rod je tady schválně, stali jsme se totiž…
Starsá fotografie ve zlatém rámečkugutentor-overlay

Příběh staré fotografie

Už jsem psala o svém „pídění“ na naší hůře. V odkladišti dějin obyvatel tohoto domu se dají najít věci, které mají svůj unikátní příběh.
Kniha a v ní zavřená růžegutentor-overlay

Myšlenky z památníku

Velké myšlenky si lidé odjakživa toužili uchovat v paměti. Vynořovaly se a zase zapadaly v zapomnění, než je někdo vykopal, ofoukal a vynesl na světlo boží.
Starsá kamera s se starým filmemgutentor-overlay

Vzpomínky v obrazech

Na přelomu tisíciletí byly velkým hitem videokamery. Byly obrovské, nosily se ve speciální brašně a musely se do nich kupovat…
Hrníček s kávou a na talířku cukroví - hvězdičky.gutentor-overlay

Neumím péct. No a co?

Až to bude důležité, tak to zase přijde. Stejně jako plech vanilkových rohlíčků, které budou úžasně chutnat i úžasně vypadat.…
Nakrájená vánočka na talířkugutentor-overlay

Altruistova vánočka

Těsto na perníky? Mám! Těsto na vánočku? Jasně! Už od rána kyne u topení. Tak ještě sbalit vál, váleček, mouku, vajíčko, zástěry a všechno to…

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*