S vykukujícím sluníčkem a příslibem jara začíná můj manžel nakukovat do zákoutí internetu a řešit osazení truhlíků v lodžii. A tak odstartuje i každoroční spor mezi námi.
S příchodem zimy se v našem městě objevily plakáty s upoutávkou, kde se zájemci o tyto kurzy mají zapsat. A mně se udělalo špatně. Na rozdíl od mojí dcery, která se do tanečních těšila.
No to je mi zase jeden úžasný světový den – při pomyšlení, kolik „světových dnů všeho možného“ je ustanoveno, mám dojem, že na jeden běžný kalendářní den jich musí už připadnout alespoň deset.
Tak nám nečekaně – kdo by to taky předpokládal, takhle v polovině září – přišel podzim. Ochladilo se a to já, která mám v sobě nějaké geny jižanských předků, nemám ráda.
Můj manžel byl snad v některém ze svých předchozích životů hodinářem či strážcem času. V našem bytě se totiž nacházejí asi dvanáctery hodiny. Dvoje jsou, pravda, „bimbací“, které jsme vypnuli po dohodě
Užíváme cookies, abychom vám zajistili co možná nejsnadnější použití našich webových stránek. Pokud budete nadále prohlížet naše stránky, předpokládáme, že s použitím cookies souhlasíte.Souhlasím