Leo Rosten: Jidiš pro radost

Leo Rosten: Jidiš pro radost
Foto: Freepik

Leo Calvin Rosten (1908–1997) se narodil v polské Lodži v židovské rodině, s níž se v útlém věku odstěhoval do Ameriky. Tam později vystudoval sociologii a začal s psaním humoristických povídek, jež si hned získaly srdce čtenářů po celém světě. V kultovní knize „Pan Kaplan má třídu rád“ zúročil svoje zkušenosti učitele angličtiny pro přistěhovalce. Oblibě se těší také jeho netradiční slovník „Jidiš pro radost“, který se v českém překladu dočkal několika vydání.

Leo Rosten: Jidiš pro radost
Foto: se souhlasem nakladatelství Leda

Leo Rosten jazyk jidiš, jímž kromě americké angličtiny mluvil, přibližuje erudovaně, s láskou, citem i humorem. Jidiš k židovské kultuře neodmyslitelně patří a říká se, že nejlépe ho chápou Židé a Češi. Autor nás s ním seznamuje nejen v prostém překladu, ale v širším kontextu, a to nikoliv suchopárně, ale jak je jeho dobrým zvykem, s nadhledem, humorem a často v překvapivých souvislostech.

V heslu „mame-lošn“ vysvětluje Rosten jeho zajímavý původ. Na rozdíl od hebrejštiny – jazyka otců -, v níž byly psány Svaté knihy dostupné pouze mužům, je jidiš „mateřským jazykem“ domova, jímž se planě nežvaní, ale mluví otevřeně, od srdce. Jde tedy o dva rozdílné jazyky. Autor přirovnává jidiš k Robinu Hoodovi mezi jazyky. „Krade lingvisticky bohatým, aby obdaroval chudá ptáčata, která poprvé vylétla z hnízda.“ Podobně to vyjádřil žurnalista Charles Rappaport: „Mluvím deseti jazyky – ty všechny v sobě skrývá jidiš.“

Přes sto dvacet hesel neobyčejného slovníku obsahuje i některá slova užívaná také v češtině: mešuge, košer, pupik apod. Mnohdy překvapí jejich pravý smysl i možnosti využití. Autor osvětluje vznik vybraných slov a jejich význam ukazuje na příkladech v příslovích, anekdotách i příhodách ze života. Vysvětluje i jejich symbolický dosah. Například „pajes“, pejzy, jež nosí ortodoxní Židé, měly mimo jiné připomínat „okraje polí v době žní, jež podle tradic zůstávaly neposečeny, aby na nich paběrkovaly vdovy, sirotci a cizinci.“ U slova „nébich“ (nebohý) uvádí několik příkladů užití, mezi nimi i tento: „Nébich zaparkoval v rušné ulici v Tel Avivu, právě když šel kolem strážník. „Smí se tady parkovat?“ zeptal se. „Nesmí,“ odpověděl strážník. „Jak to? Podívejte se, co jich tady parkuje! Ti snad smějí?“ „Ti se mě neptali.“

„Slova určitě patří mezi nejmocnější drogy, jaké kdy člověk vynalezl,“ vyznal Leo Rosten. Platí to o všech jazycích a nářečích, jimiž se lidé na světě domlouvají. K nim patří jidiš, který je v jedinečném Rostenově výkladu obohacen o poznání židovské historie, života, kultury, moudrosti, stejně jako předností a slabostí lidí, jimž přes všechny útrapy a nesnáze nechybí pohotový smysl pro humor.

Zdroj: redakce – Dana Vondrášková, leda.cz

Další články z této rubriky

Půlstoletí s Cimrmanemgutentor-overlay

Půlstoletí s Cimrmanem

Proslulé divadlo Járy Cimrmana milují generace diváků. U příležitosti svého padesátiletého výročí se představuje i ze strany za oponou.

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*