Říká se, že láska kvete v každém věku. Že by to platilo i pro starší ročníky mého vzezření? No, to teda silně pochybuji. Moje zahrada je momentálně úplně zpustošená a poslední květina na ní odkvetla v roce 2011, kdy mi zemřela má milovaná žena. Od té doby zeje prázdnotou, ztratil jsem sílu i motivaci ji dál zalévat, zvelebovat a doufat, že by na ní nějaká ta květina snad ještě někdy mohla vykvést.
Moment k zamyšlení
Zlomovým okamžikem byla pro mě ale poslední návštěva vinárny, kam chodím každý pátek posedět a popovídat si nad sklenkou dobrého rudého moku. Ten večer tam seděl Karel a vyprávěl o tom, jak našel ženu svých snů pomocí internetové seznamky, že to je super a měl bych to taky zkusit. Samozřejmě jsem tomu na místě nevěnoval větší pozornost a naopak jsem dělal, že mi to přijde jako pěkná hloupost. Hezky ovíněný jsem se docoural domů a začal jsem nad tou myšlenkou uvažovat. Co když by se na nějaké té internetové seznamce usmálo štěstí i na mě?
Seznamování, to je kumšt!
Se seznamkami jsem zatím přišel vždy do styku jen v novinách, kde jsem občas očima přeletěl po inzerátech typu Osamělý šedesátník hledá osamělou ženu na dopisování, značka: jen seriózní zájem! Jenže jak to chodí v dnešní době? Počítač doma mám, dovezl mi ho jednoho dne synek, ukázal mi pár čudlíků, co kde zmáčknout, tak snad bych to mohl i nějak zvládnout. Po hodině nervování jsem počítač zprovoznil a dokonce jsem zvládnul najet i na seznamku, o které Karel vyprávěl. Při zakládání profilu jsem se pěkně zapotil. Jak jedním slovem popsat mou postavu? No, pivní mozol na břiše už trošku mám, prsa skoro dvojky, svaly odešly už dávno do důchodu, ale za to jsem teda pěkně vysoký a stabilní jak kredenc po babičce, takže volba „urostlá postava“ byla jasná!
Chvíle, kdy se mi změnil život
Proklikal jsem pár profilů žen a rozhodl se napsat jedné z nich. Jmenovala se Růženka, ideál pro mou zahradu. Vyměnili jsme si pár zpráv, Růža byla roky vdova a samota ji už ničila, tak jako mně. Domluvili jsme si první schůzku v kavárně a já byl nervózní jak malý kluk. Růža přišla a vypadala moc mile, sice ne jako na fotkách, ale s tím jsem tak nějak počítal. Čas najednou nějak přestal existovat a my povídali a povídali, šlo to až nepřirozeně přirozeně. Po této schůzce jsem věděl, že i když je mi 60 a i když už patřím do starého železa, nikdy není pozdě snažit se o to, aby na mé zahradě ještě nějaká hezká Růženka pokvetla.
Stalo se Vám něco podobného? Diskutujte v komentářích
Zdroje: Adam Beran, autorský text
Buďte první kdo přidá komentář