Osud poslední baronky
Populární spisovatelku motivoval k napsání románu o obdivuhodném životě baronky Blanky Marie Battaglia (1911-2005) niterný prožitek při návštěvě zámečku v Bratronicích na jihu Čech i výmluvný filmový dokument „Paní Le Murie“, natočený s ní v tomto prostředí roku 1993. Zapůsobila na ni barončina „vnitřní síla, umění najít svobodu v nesvobodě a odhodlání nevzdat se.“ Dílo není obvyklou biografií, avšak propojuje skutečné události i postavy s fikcí a tvůrčí invencí autorky natolik autenticky, že vyznívá naprosto věrohodně a realisticky.
Baronka Blanka Battaglia byla poslední z české větve šlechtického rodu Battaglia, proslulého statečností a neohroženým bojovným duchem, plně v souladu s jejich jménem. Od dětství pro ni byla zásadní prioritou svoboda samostatného rozhodování a osobní nezávislost. Její rodina žila na bratronickém zámku v duchu hesla „šlechtictví zavazuje“. Starala se o údržbu sídla i pozemků a poskytovala práci lidem z obce.
Blanku s bratrem Christianem (1914-1991) spojovala kromě pevného sourozeneckého vztahu silná vášeň pro cyklistiku. Christianovi se stala celoživotní potřebou a jako amatérský cyklista startoval na tisíci závodech. Přestože kromě jediného žádný nevyhrál, svými sportovními výkony je považován za legendárního a přitom skromného cyklistu.
Tradiční představa života šlechtičny a pokračovatelky rodu Blanku nelákala. Její první a jediná láska nedošla naplnění. „Láska je blízko, ale ne na dosah.“ Naplňoval ji však celoživotní vztah k přírodě, volnosti a cyklistice. Již v mladém věku v sedle bicyklu jela sama přes Rakousko a Německo do Švýcarska.
Stephanie Drayová: Ženy ze zámku Lafayette
Po válce se ve Švýcarsku provdala, ale svazek neměl dlouhého trvání. Vrátila se za rodiči a bratrem do Bratronic. Období poklidných časů však skončilo. Za války byl jejich majetek Němci vzat do nucené správy, po nástupu komunismu byl vyvlastněn. Za to, že tu mohli bydlet, museli státu platit nájem a jako nenávidění „kulaci“ odvádět nesplnitelné dávky z menší části pozemků, které jim byly zatím ponechány. Křivdy a ústrky snášeli s hořkostí, ale vzájemné rodinné vazby je v těžkých chvílích posilovaly.
Baronka se po všech příkořích, útrapách a ztrátě nejbližších nakonec vzdala další snahy vzdorovat tlaku a uzavřela se, jak říkala, do vegetativního stavu života. „Zůstala jsem sama ve své samotě“. Tak žila v rozpadajícím se zámku v Bratronicích až do svých 83 let.
Osud urozené šlechtičny ukazuje, že vnitřní síla, prověřená a upevněná těžkými životními zkouškami, z ní přes veškerou skepsi či zklamání učinila statečnou ženu s ryzím charakterem, noblesou, nezdolným duchem, vyznávajícím mravní hodnoty.
Šťastná hvězda zámku Jemniště, šlechtického sídla vrcholného baroka
Autorka zmiňuje, že píše příběhy, v nichž hledá pravdu o světě. To se jí, stejně jako v předchozích románech, rovněž v tomto beze zbytku podařilo.
Zdroj: redakce – Dana Vondrášková (autorské dílo), albatrosmedia.cz
Další články z této rubriky
gutentor-overlaySusan Meissner: Ohnivé květy
gutentor-overlayTat tvam asi – Ty jsi to
gutentor-overlayO Veverčákovi, který se bál
gutentor-overlay
Buďte první kdo přidá komentář