Eric Hubler, Philip Blanc: Ekvilibrista aneb O muži, který objevil tajemství rovnováhy

Významné události a setkání nám často otevřou oči, abychom uměli pravdivě pohledět na sebe i „realitu“. Často mívají dramatickou podobu, aby nás zburcovaly k odhodlání dát svému životu novou hodnotu.

Podobné trauma postihlo muže ve významném postavení ve firmě, když byl nečekaně kvůli reorganizaci propuštěn. Rázem se mu hroutil svět. Nemohl pochopit a přijmout, že ho skutečně vyhodili. Aby se uklidnil, zajel na několik dnů do náhodně objeveného Hostince U šťastné hvězdy, který patřil starému pánovi s hůlkou. Cítil se tu uvolněně a rád si s mužem povídal, vyzařoval z něj klid a laskavost. Přijal jeho nabídku, že ho naučí tajemství rovnováhy, kterou potřeboval získat. Nejdříve však bylo třeba, s ohledem na mentální očistu, pochopit a analyzovat danou skutečnost.

Rozhovory se starým pánem a zejména jeho trefné otázky ho přiměly přemýšlet o svém rozhořčení i neúspěchu jinak. Starý pán mu ukázal, jak úzce souvisí práce s tělem s prací s myslí. Předvedl a vysvětlil, jak se lze naučit chodit po laně, na němž sám přes vysoký věk denně obratně chodil. Zprvu se to muži nedařilo, byl zklamaný a frustrovaný, ale když poznal proč, postupně se začal lepšit. „Výsledky jsou, jaké jsou, a vy už teď děláte pokrok. Neúspěch je klíčem k úspěchu. Tedy za předpokladu, že se z něj poučíme. Každý neúspěch nás něco učí.“ Stejně jako kritika, je-li dobře míněná, nám může pomoci, abychom se zaměřili na to nejdůležitější – na rovnováhu.

„Stav permanentní nespokojenosti vede k tomu, že si nedokážeme představit budoucnost, ve které bychom byli jednoho dne spokojeni. Vysává z nás veškerou motivaci a energii, která nám ještě zbyla,“ vysvětluje stařík s hůlkou. „Je třeba se soustředit na to podstatné.“ Muž chtěl vědět, zda existuje nějaký recept, jak přijímat život, jaký je. Stařík mu odpověděl, že je to hlavně bezpodmínečná láska. Se strachem z pádu, ale i z úspěchu se musí ekvilibrista umět vypořádat a přistupovat k situaci přiměřeně okolnostem. Je to celoživotní práce, neboť rovnováha je neustálým vyrovnáváním nerovnovážných stavů, které navracíme zpátky do vyrovnanosti.

Poutavý, podmanivý příběh se v mnoha momentech týká i nás samotných. Motivuje v odhodlání přemoci strach, přijímat se, jací jsme, a umět a zachovávat v životě rovnováhu podobně jako provazochodec na laně.

Zdroj: redakce – Dana Vondrášková, rybkapub.cz