Novinářka a spisovatelka Eda Kriseová (nar. 1940) napsala poutavý román o údělu Čechů, kteří přijeli v druhé polovině 19. století do Volyňské gubernie na výzvu carského Ruska, slibujícího lákavá privilegia při jejím osídlování. „Jenže štěstí není nárok, ale milost,“ jak se ukázalo v následujících neklidných časech. Kdysi pokojné soužití Poláků, Ukrajinců, Čechů a Židů, kteří zde žili, se naplnilo nenávistí i tragédiemi, při nichž zahynulo mnoho tisíců lidí.
Jan Sládek, druhý syn ze sedlácké rodiny na Žatecku, byl jedním z mnoha přistěhovalců, přijíždějících s nadějí, že se jim bude v nové zemi dařit. V Čechách se půdy nedostávalo, a tak mnozí lidé opouštěli vlast a zakládali nový domov v jiných zemích. Někteří z nich zvolili Ameriku, Jan se rozhodl pro Volyň. Roku 1870 tam odjel se svou ženou Andou. Usídlili se v Křemenci (Kremenec), kde Jan postavil pro svoji rodinu dům na náměstí, kde měl i pekárnu.
Eda Kriseová vypráví pohnuté osudy rozvětvené rodiny praděda Jana Sládka, v níž se jeho potomci na Volyni narodili. Druhá světová válka tragicky poznamenala životy většiny lidí, kteří zde žili. Někteří se zachránili z ruského a později německého jha útěkem, zatímco ostatní, pokud nepodlehli represáliím, zůstali. Za druhé světové války obyvatelé Volyně vítali Němce jako osvoboditele od útisku Sovětů. Ti před německým vojskem prchali do vnitrozemí a za sebou zanechávali zničenou zemi s vypálenými vesnicemi, aby Němci nic nedostali. Přitom se dopouštěli zločinů, rabovali, znásilňovali a zabíjeli nespočet lidí. V Křemenci docházelo k pogromům, nikdo si nebyl jist, zda přežije další den. „Vidět radost a zármutek jako dvě strany jedné mince není ještě tak strašné jako vidět pravdu,“ jak se ukázalo.
Nikolaj Kelin: Paměti donského Kozáka a českého lékaře
Válka zasáhla do života všech. Židovský mladík Andrej, jenž se zamiloval do Lízy, pravnučky Jana Sládka, poznal peklo koncentračního tábora. Přežil a po válce zval svoji milou v dopise, aby se s ním odstěhovala do Ameriky. Psaní se k ní ale nikdy nedostalo a ona netušila, co s ním je. Když se odpovědi nedočkal, odcestoval za oceán sám a později se v novém domově oženil. Jako ten, který přežil vyhlazovací tábor, cítil povinnost psát o všem, co on i jeho blízcí prožili, a zdokumentovat tak minulou dobu. Dlouho nezvěstný Lízin otec přežíval dvanáct krutých let v lágru na Sibiři. Vrátil se s podlomeným zdravím, odkázán na pomoc druhých. Líza se dostala zpět do Čech, kde působila jako lékařka.
Hazel Gaynorová: Byli jsme mladí a stateční
Potomkům Jana Sládka se podařilo po letech znovu shledat a sdělit si, co každý z nich prožil. I když se doba změnila, udržovali kontakt i některé zvyky a tradice, upomínající na zemi, kde kdysi společně žili. Ačkoliv je prožité události poznamenaly, silné rodinné pouto jim vždy poskytovalo vzájemnou oporu, porozumění i lásku.
Druhé vydání (první bylo v roce 1997) vychází s ilustracemi Anny Novotné příznačně v době, kdy se na Ukrajině odehrává další válečný konflikt…
Zdroj: redakce – Dana Vondrášková (autorské dílo), prah.cz
Další články z této rubriky
gutentor-overlayVidlák bůůk
gutentor-overlay77 tipů pro zdravá střeva
gutentor-overlayHory, mlha, láska a já
gutentor-overlay
Buďte první kdo přidá komentář