Den navíc

Ciferník se zvěrokruhem.
Foto: Pixabay.

Jestli jste si dosud mysleli, že rok má 365 dní a to je celé, tak jste se mýlili. Každý rok má navíc 5 hodin, 48 minut a 45 sekund. Když si těch pár hodin ročně uložíme na vkladní knížku, za čtyři roky máme z úspor jeden celý den. Den navíc. V angličtině je to leap day. Den, kdy se máme líp. 

Blbé je, že si ho nemůžeme spořit věčně, ale vklad je termínovaný. Musíme ho vybrat a nelze ho převádět. Přitom by bylo skvělé mít kromě penzijního připojištění ještě nějakou zálohu v podobě neodžitých dní, které by si člověk mohl vybírat, když je potřebuje. Protože co s dneškem? Kdyby byl aspoň krásný letní den, ale on je deštivý a větrný.

Jak s tím bonusovým dnem jen naložit, aby měl smysl? Můžeme naložit sebe, do horké vany nebo studeného alkoholu. Pokud to nebude dohromady, tedy dvojitá nakládačka, mělo by to být v cajku. Můžeme si naložit v posilovně extra dávku cvičení. Naložit maso do ledničky nebo okurky do láku. Naložit všechny krámy a zbytečné věci a vyložit je ve sběrném dvoře. Hlavní je být sám po celý den dobře naložený. To především.

Už hrozně dlouho toužím jeden den nedělat nic. Jako vůbec nic.

Ale mně to nejde ani za nic.

Třeba teď píšu blog. Už jsem po snídani a pravidelném setkání s maminkou. Pak budu vařit, protože když mi přijelo dítko velikosti XS, tak mi to nedá. Operu prádlo přetékající z koše a pustím si operu. Něco optimistického, lehkého. Mozarta. Najednou bude odpoledne, čas na kávu a čtení novin, které do zítřka zestárnou. Možná na chvilku usnu a bude se mi zdát o volném dni. Když se vzbudím, zjistím, že ještě neskončil. Že mám pořád pár hodin k dobru. No dobrá. Láska za časů cholery čeká na přečtení i v čase koronaviru. Hlavně nesledovat zprávy.

Večer si dám trochu domácího kysaného zelí a štamprli slivovice, abych povzbudila svůj imunitní systém. Rozhodně se nechystám nikam ven. Budu se houpat ve svém starém křesle a snít si svůj sen o ideálním dni. Asi nebude o nicnedělání, ale o dělání toho, co mě baví a těší s těmi, které miluju. Budu mít na to celou neděličku. Nebude bonusová, ale březnová.

Vaše Bára (www.uzasnabara.cz)

Další články z této rubriky

Dívka za gotickým oknem - vidět je jen oči a nos.gutentor-overlay

Podle nosa poznáš kosa

Říká se, že člověk se podobá svým pěti nejbližším přátelům. Myšleno samozřejmě spíše povahovými vlastnostmi, chováním a charakterem než fyzickou…
Kýchající žena venku. V bundě a šedých rukavicích.gutentor-overlay

Rýmička a kuckáníčko

Jsem člověk, který nesmrká a nekýchá po celý rok. Lidi, co pořád potahují nosem a kýchnou desetkrát za sebou i v letním parnu, mě nebetyčně rozčilují.
Káva a zákusekgutentor-overlay

Správné načasování

Víte, jaké to je, když máte konečně chvilku času jen pro sebe? Káva voní, knížka i brýle čekají, až se s nimi vnoříte do společného…
Pár jde spolu zasněženým lesemgutentor-overlay

Můj manžel z fotografie

Dnes je to přesně 30 let, co jsme byli s mým mužem seznámeni. Trpný rod je tady schválně, stali jsme se totiž…
Starsá fotografie ve zlatém rámečkugutentor-overlay

Příběh staré fotografie

Už jsem psala o svém „pídění“ na naší hůře. V odkladišti dějin obyvatel tohoto domu se dají najít věci, které mají svůj unikátní příběh.
Kniha a v ní zavřená růžegutentor-overlay

Myšlenky z památníku

Velké myšlenky si lidé odjakživa toužili uchovat v paměti. Vynořovaly se a zase zapadaly v zapomnění, než je někdo vykopal, ofoukal a vynesl na světlo boží.
Starsá kamera s se starým filmemgutentor-overlay

Vzpomínky v obrazech

Na přelomu tisíciletí byly velkým hitem videokamery. Byly obrovské, nosily se ve speciální brašně a musely se do nich kupovat…
Hrníček s kávou a na talířku cukroví - hvězdičky.gutentor-overlay

Neumím péct. No a co?

Až to bude důležité, tak to zase přijde. Stejně jako plech vanilkových rohlíčků, které budou úžasně chutnat i úžasně vypadat.…

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*