Aspoň jeden kvítek denně

Trešňový květ - barborka.
Foto: Pixabay

Tak nám ta barborka nakonec vykvetla. Vdavky na obzoru nejsou, pupeny zůstaly do Štědrého dne uzavřené. Ale na Nový rok se jeden kvítek z třešňové větvičky na okně přece jen vyklubal. Jediný v celé váze. Teď na sebe poutá všechnu pozornost, než uvadne, opadne a zůstane po něm jen fotka v archivu.

Vypadá to jako zbytečná snaha, snažit se vykvést týden po termínu. Ale mně je to sympatické a dnes i trochu symbolické. Jak na Nový rok, tak po celý rok. Ta naděje tu prostě vždycky je. Ostatně, každý z nás zazáří a zhasne, to časové měřítko i dopad na světové dění jsou velmi relativní. Neviděla jsem dnes ráno šedou oblohu, šedý trávník, šedé chodníky vedle šedé silnice. Neřekla jsem si, to je ale pošmourný novoroční den. Uviděla jsem ten bílý kvítek a praskající pupeny kolem něj a do mých očí se otiskl příslib jara. Můj den je teď plný kvetoucích třešní a jarní energie, ostatně teplota venku také nepřipomíná leden ani náhodou.

Přelom roku jsme strávili v hostýnské bazilice. Zvony odbíjely půlnoc a přes zdi kostela se zdálky ozýval jásot ovíněných turistů a střílení dělobuchů. Uvnitř zcela zaplněného chrámu se ale odvíjel jiný příběh. Stáli jsme mezi poutníky tiše, nehnutě a přitom pospolitě.

Nebylo třeba odpočítávání, všichni věděli, že až dozní poslední úder zvonu, budeme v novém roce.

Jen jsme se s mým mužem nenápadně otřeli rouškou o roušku, jakože víme, že TEĎ. Přála bych každému, aby do nového roku někdy vstoupil v takovém tichu, klidu a míru, a přitom naplněný emocemi až po okraj.

Nemám ráda Silvestr, ostatně včerejší den byl z velké části konfliktní, nepříjemný, nenaladěný. Ale každý okamžik máme možnost volby. Nakonec si budeme vždycky pamatovat, jak ten den skončil, ne jak začal. Proto má smysl vykvést i hodinu před půlnocí, týden po termínu, dotáhnout úsilí do konce i v poslední možné chvíli.

To je ten rozdíl mezi vnitřní sílou a rezignací. Obojí se může zvenčí jevit jako klid, ale jen v prvním případě jde o klid, který láme skály.

Přeji nám, vám i sobě, abychom každý den tohoto nového roku vykvetli. Třeba jen na krátký, zvenčí nepostřehnutelný okamžik. Třeba ne pro druhé, ale jen sami pro sebe. Nemusí u toho ani střílet šampaňské a létat rachejtle. Tato změna bude tichá, posilující, radostná a pozná se jen na očích.

Úžasný rok přeje Úžasná Bára (www.uzasnabara.cz)

Další články z této rubriky

Tower bridge v anglii a cedule anglického metragutentor-overlay

Co se děje, když mluvím anglicky

Kromě setrvalé snahy zhubnout se na mém seznamu předsevzetí neustále objevuje položka: zlepšit svou angličtinu. Ne že bych anglicky vůbec neuměla, jen jak…
Osvětelený hrad Špilberk v Brněgutentor-overlay

Brno. Brnečko

Brno prostě buď máte rádi nebo ne. Já jsem ho ráda neměla, a teď ho ráda mám. Myslím Brno, ne cestu…
Postel na které je medvídekgutentor-overlay

Prosím, nebudit!

Spím ráda, často, hluboce a hlasitě. Spánek je pro mne něco jako stav bezvědomí, zvláště v poslední době. Když se mi chce spát, sednu…
Kočka se otírá o monitor notebooku.gutentor-overlay

Obrazy z venkovského života

Změna prostředí je moc důležitá, abychom si jednou za čas rozšířili obzory i směrem k venkovu a ochutnali čerstvě utrženou…
kapky deště na listě.gutentor-overlay

Šumění deště za okny

Miluju déšť. A bouřky. Psí počasí v sobě totiž nenese ta očekávání, jaká na nás nakládá slunečný den.
Dvě děti na laviččce, jede z nich je novorozené miminko.gutentor-overlay

Na Toníčka!

Pokud opět postrádáte několik blogů, jste v obraze. Kromě dvou dnů hledám i klíče od auta, zubní kartáček, kaktus a rám na obraz. Zatímco věci i dny…
Síť neuronůgutentor-overlay

Lehká nespecifická abnormalita

Lehčí forma mi umožňuje skutečný stav věci občas maskovat. Přitom abnormalitu vysvětluje slovník cizích slov nejen jako nenormalitu, ale také…
Cesta lesem.gutentor-overlay

Stezka odvahy

Cítím, že přišel čas na novou stezku odvahy. Po dvou nebo po třech nohách, na tom nezáleží. Hlavně vyrazit do…
Velké balení jogurtu.gutentor-overlay

Záhada s jogurtem

Prohledala jsem celé auto. Půlkilové balení v zářivě bílém kelímku se nedá přehlédnout ani v mé Ježuře. Nikde nic. Podívala…
Početná skupina lidí na břehu moře, kde zapadá sluncegutentor-overlay

Neopouštěj staré známé pro nové

Můj život je prost mnoha věcí. Nemám žádné démanty, žádné zlato, kromě snubního prstýnku, prstýnku po dědovi a zlaté minimyši…

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*