Aspoň jeden kvítek denně

Trešňový květ - barborka.
Foto: Pixabay

Tak nám ta barborka nakonec vykvetla. Vdavky na obzoru nejsou, pupeny zůstaly do Štědrého dne uzavřené. Ale na Nový rok se jeden kvítek z třešňové větvičky na okně přece jen vyklubal. Jediný v celé váze. Teď na sebe poutá všechnu pozornost, než uvadne, opadne a zůstane po něm jen fotka v archivu.

Vypadá to jako zbytečná snaha, snažit se vykvést týden po termínu. Ale mně je to sympatické a dnes i trochu symbolické. Jak na Nový rok, tak po celý rok. Ta naděje tu prostě vždycky je. Ostatně, každý z nás zazáří a zhasne, to časové měřítko i dopad na světové dění jsou velmi relativní. Neviděla jsem dnes ráno šedou oblohu, šedý trávník, šedé chodníky vedle šedé silnice. Neřekla jsem si, to je ale pošmourný novoroční den. Uviděla jsem ten bílý kvítek a praskající pupeny kolem něj a do mých očí se otiskl příslib jara. Můj den je teď plný kvetoucích třešní a jarní energie, ostatně teplota venku také nepřipomíná leden ani náhodou.

Přelom roku jsme strávili v hostýnské bazilice. Zvony odbíjely půlnoc a přes zdi kostela se zdálky ozýval jásot ovíněných turistů a střílení dělobuchů. Uvnitř zcela zaplněného chrámu se ale odvíjel jiný příběh. Stáli jsme mezi poutníky tiše, nehnutě a přitom pospolitě.

Nebylo třeba odpočítávání, všichni věděli, že až dozní poslední úder zvonu, budeme v novém roce.

Jen jsme se s mým mužem nenápadně otřeli rouškou o roušku, jakože víme, že TEĎ. Přála bych každému, aby do nového roku někdy vstoupil v takovém tichu, klidu a míru, a přitom naplněný emocemi až po okraj.

Nemám ráda Silvestr, ostatně včerejší den byl z velké části konfliktní, nepříjemný, nenaladěný. Ale každý okamžik máme možnost volby. Nakonec si budeme vždycky pamatovat, jak ten den skončil, ne jak začal. Proto má smysl vykvést i hodinu před půlnocí, týden po termínu, dotáhnout úsilí do konce i v poslední možné chvíli.

To je ten rozdíl mezi vnitřní sílou a rezignací. Obojí se může zvenčí jevit jako klid, ale jen v prvním případě jde o klid, který láme skály.

Přeji nám, vám i sobě, abychom každý den tohoto nového roku vykvetli. Třeba jen na krátký, zvenčí nepostřehnutelný okamžik. Třeba ne pro druhé, ale jen sami pro sebe. Nemusí u toho ani střílet šampaňské a létat rachejtle. Tato změna bude tichá, posilující, radostná a pozná se jen na očích.

Úžasný rok přeje Úžasná Bára (www.uzasnabara.cz)

Další články z této rubriky

Kýchající žena venku. V bundě a šedých rukavicích.gutentor-overlay

Rýmička a kuckáníčko

Jsem člověk, který nesmrká a nekýchá po celý rok. Lidi, co pořád potahují nosem a kýchnou desetkrát za sebou i v letním parnu, mě nebetyčně rozčilují.
Káva a zákusekgutentor-overlay

Správné načasování

Víte, jaké to je, když máte konečně chvilku času jen pro sebe? Káva voní, knížka i brýle čekají, až se s nimi vnoříte do společného…
Pár jde spolu zasněženým lesemgutentor-overlay

Můj manžel z fotografie

Dnes je to přesně 30 let, co jsme byli s mým mužem seznámeni. Trpný rod je tady schválně, stali jsme se totiž…
Starsá fotografie ve zlatém rámečkugutentor-overlay

Příběh staré fotografie

Už jsem psala o svém „pídění“ na naší hůře. V odkladišti dějin obyvatel tohoto domu se dají najít věci, které mají svůj unikátní příběh.
Kniha a v ní zavřená růžegutentor-overlay

Myšlenky z památníku

Velké myšlenky si lidé odjakživa toužili uchovat v paměti. Vynořovaly se a zase zapadaly v zapomnění, než je někdo vykopal, ofoukal a vynesl na světlo boží.
Starsá kamera s se starým filmemgutentor-overlay

Vzpomínky v obrazech

Na přelomu tisíciletí byly velkým hitem videokamery. Byly obrovské, nosily se ve speciální brašně a musely se do nich kupovat…
Hrníček s kávou a na talířku cukroví - hvězdičky.gutentor-overlay

Neumím péct. No a co?

Až to bude důležité, tak to zase přijde. Stejně jako plech vanilkových rohlíčků, které budou úžasně chutnat i úžasně vypadat.…
Nakrájená vánočka na talířkugutentor-overlay

Altruistova vánočka

Těsto na perníky? Mám! Těsto na vánočku? Jasně! Už od rána kyne u topení. Tak ještě sbalit vál, váleček, mouku, vajíčko, zástěry a všechno to…
Kost na plážigutentor-overlay

Kost na pláži

Pláž nejblíže našemu apartmánu se jmenuje Los Locos, a to už dlouho předtím, než jsme dorazili. Dalo by se to…
Zoufalcův španělský deníček V.gutentor-overlay

Zoufalcův španělský deníček V.

Přímořská letoviska obvykle mají místo, kde se my turisté scházíme, i když už slunce zapadne. Když nemůžeme plavat a chytat…

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*