Jak jsem potkal a snědl ryby
Fotograf, rybář, spisovatel, milovník přírody a kladenský patriot Luděk Švorc (1941-2019) byl všemi, kdo ho znali, vážený a oblíbený. Napsal několik obrazových knih s obdivuhodnými fotografiemi milovaných řek a rovněž knížky povídkové i pohádky.
Kouzlo řeky zachytil pravověrný rybář Luděk Švorc v krásných obrazových publikacích České řeky a říčky, Brdy poetické, Křivoklátsko či Řeky se rodí z krásna. I když ho později sužovaly zdravotní potíže, k řece musel, i kdyby ho tam dopravili na vozíku, jak říkával. Řece i rybám rozuměl, vnímal je s obdivem a úctou. Uměl lehce splynout s kouzlem i tajemnou krásou přírody a jejích proměn, aby je pak v jediném intimním okamžiku zachytil v mnoha neopakovatelných fotografiích, obdivovaných na výstavách, stejně jako v jeho knihách.
Povídková kuchařka starého rybáře – Jak jsem potkal a snědl ryby již v názvu prozrazuje i jeho smysl pro laskavý humor, který prozařuje povídkami. Bytostný rybář je obohacuje o výborné rybí recepty, při nichž vynikne delikátní chuť rybího masa. Jejich jednoduchou, avšak nápaditou přípravu ocení zkušení kuchaři i ti, kdo je budou chystat poprvé.
V knize jsou autorovy podmanivě poetické snímky řek, doprovázející jeho zážitky o tom, jak lovil různé druhy ryb, mezi nimiž nechybí sumci, úhoři, kapři, štiky i další. Díky snadným, lahodným a zdravým receptům si lze vychutnat okouna po maďarsku, na cibuli či na kmínu, štiku ze sázavského mlýna, tlouště praženého nebo nadívaného zeleninou či ve formě pomazánky.
Diana Ruchser: Low Carb pečení
Další pochoutky lze vykouzlit z delikátního sumce připraveného na grilu, na másle a česneku, rovněž z úhoře, anebo z parmy s rajčaty, se žampiony a také v podobě sekané. Nechybí jídla z tradičního kapra, cejna, pstruha, amura, candáta, jesetera, z grundlí, plotice. Chuťové pohárky potěší i specialita – rybí koláč s houbami či špíz z podouství a žampionů. Luděk Švorc nezapomněl ani na rybí polévky, ať vánoční, pikantní, polévku Halászlé i jednu jeho nejoblíbenější. Na závěr nabízí úpravu matesů a zavináčů pod názvem Ňamky Hugo Pavla.
Už se vám sbíhají sliny? Anebo máte chuť vyrazit k řece jako Luděk, když ho kamarád, říční vlk Tonda, zval na Karlštejn, že právě jdou velcí kapři? Trpělivě pak na ně čekali v loďce, kolem níž se vlnila hladina plynoucí řeky. Byla ještě tma. „Nad hlavou nám přeletěl racek samotář. Všechno zmizelo, zůstalo jen něco hezkého, schouleného v nás, a nastražené pruty.“
Zdroj: redakce – Dana Vondrášková, doselkaramel.cz
Další články z této rubriky
gutentor-overlaySusan Meissner: Ohnivé květy
gutentor-overlayTat tvam asi – Ty jsi to
gutentor-overlayO Veverčákovi, který se bál
gutentor-overlay
Buďte první kdo přidá komentář