Aspoň jeden kvítek denně

Trešňový květ - barborka.
Foto: Pixabay

Tak nám ta barborka nakonec vykvetla. Vdavky na obzoru nejsou, pupeny zůstaly do Štědrého dne uzavřené. Ale na Nový rok se jeden kvítek z třešňové větvičky na okně přece jen vyklubal. Jediný v celé váze. Teď na sebe poutá všechnu pozornost, než uvadne, opadne a zůstane po něm jen fotka v archivu.

Vypadá to jako zbytečná snaha, snažit se vykvést týden po termínu. Ale mně je to sympatické a dnes i trochu symbolické. Jak na Nový rok, tak po celý rok. Ta naděje tu prostě vždycky je. Ostatně, každý z nás zazáří a zhasne, to časové měřítko i dopad na světové dění jsou velmi relativní. Neviděla jsem dnes ráno šedou oblohu, šedý trávník, šedé chodníky vedle šedé silnice. Neřekla jsem si, to je ale pošmourný novoroční den. Uviděla jsem ten bílý kvítek a praskající pupeny kolem něj a do mých očí se otiskl příslib jara. Můj den je teď plný kvetoucích třešní a jarní energie, ostatně teplota venku také nepřipomíná leden ani náhodou.

Přelom roku jsme strávili v hostýnské bazilice. Zvony odbíjely půlnoc a přes zdi kostela se zdálky ozýval jásot ovíněných turistů a střílení dělobuchů. Uvnitř zcela zaplněného chrámu se ale odvíjel jiný příběh. Stáli jsme mezi poutníky tiše, nehnutě a přitom pospolitě.

Nebylo třeba odpočítávání, všichni věděli, že až dozní poslední úder zvonu, budeme v novém roce.

Jen jsme se s mým mužem nenápadně otřeli rouškou o roušku, jakože víme, že TEĎ. Přála bych každému, aby do nového roku někdy vstoupil v takovém tichu, klidu a míru, a přitom naplněný emocemi až po okraj.

Nemám ráda Silvestr, ostatně včerejší den byl z velké části konfliktní, nepříjemný, nenaladěný. Ale každý okamžik máme možnost volby. Nakonec si budeme vždycky pamatovat, jak ten den skončil, ne jak začal. Proto má smysl vykvést i hodinu před půlnocí, týden po termínu, dotáhnout úsilí do konce i v poslední možné chvíli.

To je ten rozdíl mezi vnitřní sílou a rezignací. Obojí se může zvenčí jevit jako klid, ale jen v prvním případě jde o klid, který láme skály.

Přeji nám, vám i sobě, abychom každý den tohoto nového roku vykvetli. Třeba jen na krátký, zvenčí nepostřehnutelný okamžik. Třeba ne pro druhé, ale jen sami pro sebe. Nemusí u toho ani střílet šampaňské a létat rachejtle. Tato změna bude tichá, posilující, radostná a pozná se jen na očích.

Úžasný rok přeje Úžasná Bára (www.uzasnabara.cz)

Další články z této rubriky

Zachraňte Úžasnou Báru V.gutentor-overlay

Zachraňte Úžasnou Báru V.

Smetana, nebo Dvořák? Pro mě vždycky Antonín Dvořák. Vždycky. Ale musím říct, že v průběhu svého pražského macerování v kultuře…
Zachraňte Úžasnou Báru IV.gutentor-overlay

Zachraňte Úžasnou Báru IV.

Tak jsem se dnes chystala do divadla, které je na programu až zítra. Naštěstí jsem to zjistila včas, když jsem…
Zachraňte Úžasnou Báru III.gutentor-overlay

Zachraňte Úžasnou Báru III.

To si tak sedíte ve žlutém ušáku ve své dočasné laskavé pražské rezidenci, pracujete a za oknem najednou stíhačky. Napřed…
Zachraňte Úžasnou Báru II.gutentor-overlay

Zachraňte Úžasnou Báru II.

Když přijedete z malého města do velkoměsta, počet pošuků na metr čtvereční se výrazně zvýší. Jsem stále ve střehu.
Zachraňte Úžasnou Báru I.gutentor-overlay

Zachraňte Úžasnou Báru I.

Stačí pár šedých zimních měsíců bez většího povyražení a slunečního svitu a cítím, že uvadám. Jak vtipně poznamenala moje dcera,…
Emerencie a ty druhégutentor-overlay

Emerencie a ty druhé

Miluju procházky po starých hřbitovech a zkoumání jmen na náhrobcích. Zajímavé je, že žili byli pořád jen Josefové, Františci, Janové…
Bez obalugutentor-overlay

Bez obalu

Říct něco bez obalu znamená nebrat si servítky. Jít přímo k věci. Najít jádro pudla a pojmenovat ho.

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*