#300 Jak si stojím ve své výzvě

Starsom na louce za kterým vychází slunce.
Foto: Pixabay

Kulatý den mého coutdownu tak trochu vyzývá (brzy, jazyk, nazývati, Ruzyně) k rekapitulaci. Co se událo za prvních 65 dní mé Výzvy#365? Je to cesta do pekel marnosti nebo jsem se někam posunula?

Jak říká můj tata, RADŠI NEVÍM. Já totiž nejsem sama se sebou nikdy spokojena. Vždycky mám pocit, že jsem mohla a měla udělat všechno lépe nebo toho udělat víc. Dost často sama sebe těmi očekáváními paralyzuju tak, že neudělám nic. To se ale tentokrát nestalo, a to je velmi dobrá zpráva. Skutečně píšu každý den aspoň krátký blog. Na to, že jsem měla v psaní i několikaměsíční propady, je to skvělá práce. Stal se z toho zvyk. Ale ne rutina. Každý den bojuju sama se sebou. Každý den jdu s kůží na trh a riskuju, že napíšu kravinu, že s mými názory nebudou čtenáři souhlasit, že je otrávím a ztratím.

Tou druhou dobrou zprávou je, že přesto nikdy nepíšu s nějakým kalkulem. Zůstávám sama sebou. Stojím si za svým. Vaše přízeň mě udržuje v pokoře, protože je nevypočitatelná. Někdy jen tak hodím v rychlosti něco do placu, a má to velkou čtenost. Jindy se babrám s příběhem a trápím, ale on stejně se čtenáři nerezonuje. Tato zkušenost mě drží v mantinelech původního záměru psát kvůli sobě, ne kvůli druhým. A netýká se to jenom psaní.

Cesta k Úžasné Báře stojí a padá na tom, že si jednou snad budu připadat sama sobě úžasná bez ohledu na to, co si myslí lidi kolem.

Protože o tu sebelásku jde především. Love yourself.

Třetí skvělá zpráva se týká odezvy a zpráv od přátel, kteří nikdy nelení mi blog olajkovat na sítích nebo mi říct na ulici, že mě sledují a čtou. Moc, moc děkuju. V komunitě těchto milých lidí se cítím pevná v kramflecích. Potíž je v tom, že se mi nedaří získávat nové čtenáře v takové míře, jakou jsem si představovala. Nechci si přízeň kupovat. A tak se budu muset rozhodnout, zda změnit strategii a chápat psaní jako část byznysu nebo zůstat u psaní pro zábavu pro menší, ale vybranou skupinu čtenářů. Asi tušíte, jak to dopadne. Mým osudem je být zřejmě holka – lokálka. No co už. Lepší být lokálně úžasná než globálně trapná.

Závěr dne #300 zní takto: Pokud po rekapitulaci vaší cesty za snem nenásleduje kapitulace, je to pořád dobré. Tak Šlapej dál.

Vaše Bára (www.uzasnabara.cz)

Další články z této rubriky

Zoufalcův španělský deníček V.gutentor-overlay

Zoufalcův španělský deníček V.

Přímořská letoviska obvykle mají místo, kde se my turisté scházíme, i když už slunce zapadne. Když nemůžeme plavat a chytat…
Zoufalcův španělský deníček IV.gutentor-overlay

Zoufalcův španělský deníček IV.

Můj muž ráno stele postele. Znamená to, že tu plachetku, pod kterou spíme, poskládá do úhledného čtverečku. Plachta vypadá, jako…
Zoufalcův španělský deníček III.gutentor-overlay

Zoufalcův španělský deníček III.

Město Torrevieja má 320 slunečných dnů v roce. Podle 30letých statistik tady v říjnu prší maximálně tři dny. Bohužel jeden…
Zoufalcův španělský deníček II.gutentor-overlay

Zoufalcův španělský deníček II.

Jak jsem uvedla na konci prvních zápisků, dorazili jsme do města Torrevieja na východním pobřeží Costa Blanca. Je to místo,…
Zoufalcův španělský deníček I.gutentor-overlay

Zoufalcův španělský deníček I.

Mám takovou zásadu – nikdy nepíšu Zoufalcovy zápisky z rodinné dovolené. Čtenáři, kteří sledují zápisky delší dobu, jistě chápou proč.…
Úžasná Bára na břehu rybníkagutentor-overlay

Jen tak ležet na hladině

Často jen tak sedím a čumím. V hlavě prázdno. Jsou to krásné okamžiky totálního souladu s okolím, které vlastně neexistuje.…
Starý medailon položený na starém dopisegutentor-overlay

Mladý duch a stará duše

Starší lidé pel soutěživosti pozbývají. Člověk je s nimi více v klidu. Životní nadhled se nedá koupit ani urychlit. Musíte…
Vodní hladina na které se prolínají kola od vibrace.gutentor-overlay

Vibrace

Taky je vám někdo sympatický, jen co vejde do místnosti, zatímco někdo druhý vám přijde nesnesitelný ještě dřív, než otevře pusu?…

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*