Tina Harnesk: Kdo seje do sněhu

Sámská stařenka Máriddja si nezkrotnou povahu zachovává i v pětaosmdesáti letech. Bývala divokým, ale velice milovaným dítětem. Její svobodomyslná matka Ibbá se jí vždy zastávala, jinak nechávala věci plynout a přijímala je, aniž by si tím zatěžovala duši. Dceři dopřávala svobodu a nevadilo jí, když se chovala potřeštěně nebo ignorovala společenská pravidla a normy.

Když byla Máriddje sdělena diagnóza zhoubné nemoci, vyrovnala se s tím po svém. Nikomu se s tím nesvěřila, ani manželovi Bierovi, neboť chtěla zbývající čas prožít doma, bez litování a náročné léčby. Žili stranou od ostatních roztroušených domků horské vsi a málokdy chodili mezi lidi. Bylo jim tak dobře. Měli jeden druhého, a i když jim nebyly dopřány děti, posiloval je láskyplný vztah.

Jen litují, jak dopadla mladší Bierova sestra Risten, nešťastná a rozervaná mladá žena. Její dítě, chlapec Heaika-Joná, jim rozzářil život, když se o něj krátce starali, ale pak o něj bolestně přišli. Po smrti Risten našla Máriddja na půdě její deník a poznala, jak těžké to v životě měla.

Vyprávění o životě starých manželů se prolíná s příběhem mladého Kaje a jeho dívky Mimmi. Kaj si nedovede vysvětlit, proč mu jeho krásná, avšak odtažitá matka Laura nevěnovala více pozornosti. Svého biologického otce nepoznal, vyrůstal s ní a jejím manželem, který jej adoptoval. V dětství byl kvůli tomu nešťastný, připadal si ztracený, ve škole se ho spolužáci stranili. Matku slepě obdivoval, byla hodná, ale měl pocit, že vždy unikala jeho snaze se jí přiblížit, a to i ve chvíli, kdy umírala a on seděl u ní. Po pohřbu vyklízel se svým bratrem její pozůstalost, a tak našli pečlivě uložené bedýnky s jejich jmény, které pro ně matka přichystala. Kaje překvapilo, jak velké poklady mu zanechala.