Na stará kolena jsem se rozhodla, že chci ještě jednou prožít romantický víkend s manželem pod stanem. Dalo mi hodně práce mého muže přemluvit a ještě více času mi zabralo, než jsem v garáži našla náš starý stan. Mohli jsme vyrazit.
Stavění stanu
Do kempu jsme dorazili krátce po poledni. Ačkoliv ještě nebyly prázdniny a byl pátek, překvapilo mě, kolik je tu lidí. Děti, mladí, staří. Většina ubytovaných však měla k dispozici chatku nebo karavan, stanů bylo v kempu jen pár a žádný z nich nevypadal jako ten náš. Všechny byly malé a moderní.
Začali jsme s manželem vyndávat z auta naše zavazadla a kempingové potřeby. Jen stan nám zabral skoro celý kufr. V jednom obrovském pytli byly staré těžké tyčky, v druhém dvě ložnice (kdysi jsme jezdívali stanovat s dětmi a menší stan jsme si nikdy nekoupili) a v tom posledním svrchní plachta.
Pustili jsme se do práce. Stan už jsme nestavěli dobrých dvacet let a musím říct, že to bylo znát. Nevěděli jsme si rady, chvílemi jsme se smáli, chvílemi jsme se hádali. Po chvíli jsem si všimla, že se před chatkami a karavany začínají objevovat lidé. Všichni nás nenápadně sledovali a škodolibě se bavili. Nevadilo nám to. Než začalo pršet, stan jsme měli postavený.
Letní bouřka
Přišla bouřka. Zalezli (v našem případě vešli) jsme do stanu, posadili se ke kempingovému stolečku v předsíňce a začali jsme hrát karty. Zvolili jsme stylově prší. Odehráli jsme pár kol a v našem stanu začalo pršet. To se dalo čekat, věděli jsme, že náš stan není žádný mladíček. Bouřka naštěstí netrvala dlouho a my tak mohli vyrazit na výlet a do restaurace na večeři. Večer jsme si ještě jednou zahráli karty a ulehli jsme do spacáků.
Páteční diskotéka
Moc jsme toho v noci nenaspali. Zhruba kolem desáté hodiny večerní jsme totiž zjistili, že jsme si postavili stan hned vedle místa, kde se koná diskotéka. Nedalo se nic dělat, museli jsme vydržet do rána. Ihned po snídani jsme však sbalili své věci a přenesli je na druhou stranu kempu. Poté jsme přenesli i stan. Nechtělo se nám ho znova celý rozkládat a zase skládat, takže jsme ho vzali tak jak byl a přemístili ho dál od diskotéky. Ostatní návštěvníci kempu se opět dobře bavili.
Když bylo hotovo, vydali jsme se na procházku. Zastavili jsme se u domku, kde se v noci konala diskotéka. Na dveřích bylo napsáno: „Další disco v pátek 7. 6.“ – tedy v době, kdy už dávno budeme doma.
Stalo se Vám něco podobného? Diskutujte v komentářích
Zdroje: Adam Beran, autorský text
Buďte první kdo přidá komentář