Stanislav Češka: Případ uprchlého biskupa

Celoživotním cílem Slavomíra z rodu Mojmírovců je silný a jednotný moravský stát. Pevně stojí při měnících se vládcích a snaží se být spravedlivým, ale přísným vladykou. Jeho životní rozhled a vzdělání, osobní oddanost vlastní zemi a moravskému lidu mu získaly respekt a uznání. V Případu uprchlého biskupa se Slavomír vrací zpět do doby, kdy už měl na krku šest křížků, ale stále ještě byl v plné síle. Byla to doba útoků východofranského krále Arnulfa, který chtěl dokázat to, co nedokázal jeho děd Ludvík, tedy dobýt moravská území. Právě lest vladyky Slavomíra a vladařova syna, nitravského knížete Mojmíra, zahnala opět Franky na ústup. Mojmír, syn Svatopluka, tak může slavit svatbu s Ivanou, dcerou bojnianského župana, Slavomírova přítele. Svatbě má požehnat intrikánský nitravský biskup Wiching. Biskup, letitý nepřítel moravského arcibiskupa Metoděje, přišel hlásat křesťanskou víru z franských zemí. Zakazuje kázání ve slovanském jazyce a nedokáže se sblížit nejen se Slavomírem, ale ani s žádnou ze svých moravských oveček. Není proto divu, že tajně posílá informace králi Arnulfovi, a když se vše prozradí, musí rychle ze země uprchnout. A to není všechno, někdo spáchal na knížecím hradě vraždu a zcizil kostelní poklad. Je za tím uprchlý biskup, nebo není…? Na to už musí čtenář přijít sám.

Mám ráda příběhy autorů, kteří dokáží s poslední stránkou knihy ukončit základní příběh, ale zároveň dávají příslib, že v další jejich knize se opět setkáte s postavami, které vám byly sympatické. Takové knihy píše Stanislav Češka. Líbí se mi také, jak se autor snaží čtivým způsobem vzdělat svého čtenáře. Historicky známé skutečnosti využívá jako základ pro stavbu děje románu, který je vymyšlený, ale stále se v něm dají objevit známé postavy našich dějin. Přijměte pozvání, věřím, že budete spokojeni.