Konec starých časů

Konec strých časů
Foto: Freepik

Cítím, že se blíží něco jako konec světa, řekla mi na konci loňského roku moje kamarádka Jana, bytost vnímavá, duchovní, laskavá. V mnoha ohledech jí věřím víc než sobě, ale tohle mi nešlo do hlavy. Odpočítávala jsem dny do konce šíleného roku 2021. Těšila jsem se na nové začátky. Ale konec světa? Ani náhodou!

Je konec ledna a já možná vím, co Jana cítila dříve než my ostatní. Není to možná konec světa ve stylu katastrofických filmů. Nepadají mrakodrapy, z kanálů se neplazí jedovatí hadi a z planety není spálená země.

Ale představa, že život bude jako dřív, že se vrátíme k tomu, co bylo, postupně vyhasíná. Není to konec světa, ale konec starých časů. A bolí to.

Dobrou zprávou je, že jsme to už mnohokrát zažili, a přežili. Možná to nebyly tak zásadní změny, a možná byly, ale my jsme byli mladší a lépe jsme to snášeli. Ztráta blízkých osob, změny režimu, nemoci, stěhování a nešťastné náhody, které nás připravily o práci, majetek, přátele. Domov, který jsme opustili, a když jsme se po letech vrátili, vypadal jinak než v našich vzpomínkách. Mění se krajina, mizí lesy, a jak zpíval božský Kája, tam kde je asfalt, tam býval dříve jíl. A život jde dál.

Voláme po jistotě, starých dobrých časech před covidem, po světě, který byl v pořádku.

Jenže svět je v pořádku i dnes, jen něco uvnitř nás se vzpírá a brání nám to přijmout.

Jsme unavení, ale cesta není u konce. Rozčilujeme se, trápíme se, vzpíráme se realitě, která se nám nelíbí. Jenže většinu z toho dění nemůžeme nijak ovlivnit. Je to jako zlý sen: boj o Ukrajinu, potratové tmářství v Polsku, olympiáda v komunistické Číně, která pandemii spustila a teď z ní profituje. Kde je ten náš úžasný život, který jsme měli?

Jenže bylo to někdy jinak? Někdy nás zabolí věci i v blízkém okolí, o kterých jsme netušili, jak moc je máme rádi, dokud jsme o ně nepřišli. Zapíjíme doma konec staré dřevěné hospody na Tesáku, která v noci shořela. Slzy se derou do očí při vzpomínkách na všechna piva, guláše, obložené topinky a kofoly, které jsme tam pod vlaječkami vypili. Od lyžařského kurzu na základce po covidové okénko, které jsme svou konzumací ze všech sil podporovali. Je to pryč. Světový mír to neohrozí, ale další kousek skládačky s názvem Staré dobré časy je nenávratně pryč. 

Myslím, že bychom si měli vzít příklad z malých dětí. Jsou doma tam, kde mají rodiče a sourozence. Prvňáčci zvládají antigenní testy dříve, než znají všechna písmenka abecedy, a vůbec to neřeší. Přizpůsobí se situaci, protože neví, že by to mohlo být i jinak. My jsme také ve škole nacvičovali radiační poplach s plynovými maskami a bylo to stejně nesmyslné. A teď na to vzpomínáme jako na největší zábavu. Netoužili jsme určovat program, ale ať byl jakýkoliv, ale užít si při něm co nejvíce legrace.

Možná je to univerzální návod, jak přežít všechny nečekané změny, a ještě si užít trochu zábavy.

Žijme dneškem, soustřeďme se na to pozitivní, na to, co pořád ještě máme, zkusme se přizpůsobit měnícímu se životu a navzdory všemu žít naplno.

Vzpomínky na staré dobré časy nám nevezme oheň ani voda. Jen my sami bychom mohli pro samé vzpomínání zapomenout, že ten konec světa ještě pořád nenastal.

Zdroj: redakce – Barbora Janečková, Uzasnabara.cz

Další články z této rubriky

Zoufalcův španělský deníček V.gutentor-overlay

Zoufalcův španělský deníček V.

Přímořská letoviska obvykle mají místo, kde se my turisté scházíme, i když už slunce zapadne. Když nemůžeme plavat a chytat…
Zoufalcův španělský deníček IV.gutentor-overlay

Zoufalcův španělský deníček IV.

Můj muž ráno stele postele. Znamená to, že tu plachetku, pod kterou spíme, poskládá do úhledného čtverečku. Plachta vypadá, jako…
Zoufalcův španělský deníček III.gutentor-overlay

Zoufalcův španělský deníček III.

Město Torrevieja má 320 slunečných dnů v roce. Podle 30letých statistik tady v říjnu prší maximálně tři dny. Bohužel jeden…
Zoufalcův španělský deníček II.gutentor-overlay

Zoufalcův španělský deníček II.

Jak jsem uvedla na konci prvních zápisků, dorazili jsme do města Torrevieja na východním pobřeží Costa Blanca. Je to místo,…
Zoufalcův španělský deníček I.gutentor-overlay

Zoufalcův španělský deníček I.

Mám takovou zásadu – nikdy nepíšu Zoufalcovy zápisky z rodinné dovolené. Čtenáři, kteří sledují zápisky delší dobu, jistě chápou proč.…
Úžasná Bára na břehu rybníkagutentor-overlay

Jen tak ležet na hladině

Často jen tak sedím a čumím. V hlavě prázdno. Jsou to krásné okamžiky totálního souladu s okolím, které vlastně neexistuje.…
Starý medailon položený na starém dopisegutentor-overlay

Mladý duch a stará duše

Starší lidé pel soutěživosti pozbývají. Člověk je s nimi více v klidu. Životní nadhled se nedá koupit ani urychlit. Musíte…
Vodní hladina na které se prolínají kola od vibrace.gutentor-overlay

Vibrace

Taky je vám někdo sympatický, jen co vejde do místnosti, zatímco někdo druhý vám přijde nesnesitelný ještě dřív, než otevře pusu?…
Žena a muž v objetí na loucegutentor-overlay

O mazlech a nemazlech

Dobře si rozmyslete, koho si pustíte k tělu. Ale nebojte se objímat a hladit a být otevření těm, co vám…
Matka s dcerou mají kávu v platovém kelímku při procházce.gutentor-overlay

O matkách a dcerách

Odpočítávání dnů je děsivější, než jsem si kdy myslela. Zatímco v jiných případech, třeba když vojáci stříhali metr do civilu, šlo o to…

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*