Kerri Maherová: Američanka v Paříži

Američanka Sylvia Beachová, roz. Nancy Woodbridge Beach (1887–1962) zasvětila život knihám, své největší lásce. V Paříži, kde po většinu života bydlela, založila slavné nakladatelství, knihkupectví a půjčovnu knih „Shakespeare & Company“ (1919-1941). V bohémské a zároveň drsné době se stalo vyhledávaným útočištěm umělců narozených kolem roku 1900, tzv. ztracené generace, jež charakterizovala spisovatelka Gertrude Steinová: „Vy všichni mladí, kdo jste sloužili ve válce, jste ztracená generace.“ Mezi ně patřil například Ernest Hemingway, F. S. Fitzgerald, Thornton Wilder, T. S. Eliot, Scott Fitzgerald, Ezra Pound, John Steinbeck či irský spisovatel James Joyce.

Autorka přibližuje osobní život Sylvie Beachové, zaměřený zejména na dobu v Paříži, kde se seznámila se spisovatelkou a nakladatelkou Adrienne Monnierovou, majitelkou knihkupectví „La Maison des Amis des Livres“. Sylvii navrhla, aby záměr vybudovat v New Yorku francouzské knihkupectví přehodnotila a založila naopak v Paříži knihkupectví a knihovnu s tituly amerických autorů. Obě ženy brzy navázaly pracovní partnerství i důvěrné dlouholeté přátelství. Adrienne svými radami a podporou se nemálo zasloužila na úspěchu nakladatelství Sylvie, které se brzy stalo slavnějším, než bylo její.

Nadšená Sylvia si uvědomila, že „žít pro knihy a mezi knihami je nejen možné, ale především záslužné“. Byla si vědoma: „Když člověk vlastní knihkupectví, není to jen o prodeji knih. Jde především o vkládání těch správných knih do správných rukou.“ Každému návštěvníkovi byla pozornou rádkyní, své přátele z uměleckého a literárního světa obětavě podporovala a poskytovala jim zázemí.

Druhé osudové setkání ji čekalo s Jamesem Joycem, jenž byl jedním z jejích nejoblíbenějších autorů. Už při prvním rozhovoru měla pocit, jako by se znali celá léta, a dokonce v něm nacházela kus sebe samé. Jeho po několik let psanou knihu „Odysseus“, v Americe a Británii tehdy zakázanou, dnes ceněnou jako největší dílo v angličtině 20. století, se jí podařilo vydat v den jeho narozenin. Joycemu byla sekretářkou, redaktorkou, impresáriem i bankéřem a zajistila mu slávu, přestože náklady na „Odyssea“ téměř zničily její nakladatelství. Jen díky pomoci přátel se ho podařilo udržet. Když knihu o deset let později prodal Random House v New Yorku za slušnou odměnu, nic o tom neřekl a nenabídl jí ani korunu. Jak přiznala: „Od první chvíle jsem pochopila, že při práci s panem Joycem nebo pro něj bylo potěšení moje – nekonečné potěšení: zisky byly pro něj.“

Autorka zachycuje umělecký život a atmosféru Paříže dvacátého století, centra kulturního dění i jeho proměn, a připomíná význačné umělce, s nimiž se Sylvia poznala. Její román končí rokem 1936. O rok později získala Adrienne a v roce 1938 také Sylvia Řád čestné legie, nejvyšší vyznamenání, jež Francie uděluje za zásluhy.

Zdroj: redakce – Dana Vondrášková, grada.cz