Oceňovaný americký spisovatel David James Poissant se narodil v Syrakusách ve státě New York. Stěhoval se pak po různých místech, do nichž situoval své příběhy, jako v případě jezera Toxaway v Severní Karolíně. Tragická nehoda, k níž zde dojde, otevře stavidla skrývaným tajemstvím rodiny, jež sem jezdí na letní byt.
Manželé Richard a Lisa Sterlingovi, profesoři z Cornellovy univerzity, jsou spolu téměř čtyřicet let. S dospělými syny Michaelem a Thadem i jejich partnery Diane a Jakem se setkávají pravidelně na chatě u jezera a zažívají chvíle posilující vzájemné vztahy. Tentokrát se sem sjíždějí ze vzdálených domovů naposledy. Rodiče se náhle rozhodli domek prodat a mají tu prožít poslední společný víkend, během něhož se snaží „vzkřísit celý jejich zdejší svět, vše, co na tomto místě mají rádi“. Každý piknik, hru, zábavu. Být si blíž. Čekají je však dny tísnivého napětí.
Nečekané drama, k němuž na jezeře dojde a s nímž je náhodně spjat Michael, rozčeří dosud obvyklé chování a rodinné vztahy. Přestávají fungovat klasicky zajeté role, kdy se otec uzavírá do sebe a matka všechny dusí láskou, Michael je protivný a Thad soupeří o lásku ostatních. Lisa, pro niž byl tenhle dům vždy místem, kde byli šťastní a kde má vládnout klid, se ho tentokrát nedočká. Rozjitřené pocity vynesou na povrch trýznivé vzpomínky, skryté v srdci každého člena rodiny.
Komplikované rodinné vztahy staví Sterlingovy před otázku, co každý od života vlastně chce. Zda je lepší žít a umřít se svými tajemstvími a předstírat, že se nic tak hrozného nestalo, a neříkat nahlas, jak to bylo, anebo bez ohledu na obtížnost vést otevřeně upřímné, byť bolestné rozhovory? „Člověk někdy musí přestat lpět na tom, co má rád, aby mohl mít rád to, co má.“
Celeste Ng: Vše, co jsme si nikdy neřekli
Poissant v prvním románu U jezera (původní název Lake Life) proniká do rodinných vztahů, prožitků, problémů i omylů, které člověka formují, povznášejí, anebo ničí, natolik věrně, jako by některé sám zažil anebo zprostředkovaně poznal. Příběh rodiny Sterlingových vypráví ze všech šesti úhlů pohledu jednotlivých členů. „Fikce, kterou píšu, má odrážet realitu, a ve skutečnosti není nikdo dokonalý. Morálka je zaplavena šedými oblastmi a tyto oblasti si zaslouží být prozkoumány,“ podotýká autor a v rozhovoru o knize doplňuje: „To, co působí jako naděje, nemusí být nutně zárukou šťastného konce pro všechny, jde spíše o úlevu, kterou čtenář pociťuje, když vidí, že si tyto postavy již nepotřebují navzájem lhát. Mohou být samy sebou, což je něco, co v rodině dokáže jen málokdo. Cítit se mezi rodiči a sourozenci v bezpečí a osvobozeni od posuzování a vědět, že láska, kterou bezpodmínečně sdílíte, je naděje.“
Zdroj: redakce – Dana Vondrášková (autorské dílo), paseka.cz
Další články z této rubriky
gutentor-overlaySusan Meissner: Ohnivé květy
gutentor-overlayTat tvam asi – Ty jsi to
gutentor-overlayO Veverčákovi, který se bál
gutentor-overlay
Buďte první kdo přidá komentář