Co by udělala Pipi Dlouhá Punčocha?

Dřevěná špulka nití od Pipi dlouhé punčochy.
Foto: Úžasná Bára

Špulku od niti pověšenou na krku jsem jako správná obdivovatelka Pipi nosila už od dětství. Verzi se zlatou nití jsem měla u maturity a na potítku si ji půjčovali i ostatní spolužáci. Svírali jsme ji v ruce a dodávala nám odvahu. Pipi se nikdy nevzdává, ať to vypadá jakkoliv beznadějně. A já se taky vzdávat nehodlám. Nikdy! Proto mám svou kouzelnou špulku pořád mezi šperky a můžete si klidně ťukat na čelo.

Dnes ráno při čtení zpráv jsem si ji musela vzít do ruky. A položila jsem si stejnou otázku, jako už mnohokrát dříve, když se optimismus vytrácel a naděje rozplývala.

Co by udělala Pipi Dlouhá Punčocha?

Rozhodně by pro ni byl lockdown velkou výzvou, ba doslova příležitostí, jak čas ve Vile Vilekule využít, a ještě se při tom skvěle bavit. Určitě by si ušila nejbláznivější roušku světa a pomalovala respirátor. Na hranice katastru svého městečka chodila po rukou a přiváděla všechny bdělé a spořádané občany k šílenství dodržováním pravidel na hraně zákona.

Když jsem byla malá, přála jsem si, aby se nastěhovala do vily vedle naší zahrady. Aby mě v poštovní schránce čekal dopis, který by navždy změnil můj život. Byla jsem ze spořádané rodiny jako Tomy a Anika a chtěla jsem, aby i mně Pipi vylepšila každý den.

Trvalo dlouho, než jsem pochopila, že se Pipi nedočkám. Že se jí musím stát já sama.

Pídit se po zázracích, které jiní považují za bezcenný odpad. Dělat věci po svém a neřídit se tak úplně všemi pravidly. Mít úsměv od ucha k uchu, i když je za dveřmi chaos řízený vládou a společnost bojuje o přežití ve všech významech slova. Ve světě Pipi je vše v pořádku. Pipi se přizpůsobí okolnostem po svém. A vyhraje.

Nemám u verandy ustájeného koně, ale opičku na rameni občas jo. A taky už dávno nosím rezavé vlasy a každou ponožku jinou. Přišel čas vydolovat v sobě tu odvahu a nenechat se srazit na kolena. Na krk si pověsím zázračnou špulku, a když to budete potřebovat, půjčím vám ji. Větší blázni než ti, kteří nás do tohoto marastu dostali, určitě nebudeme.

Vaše Bára (www.uzasnabara.cz)

Další články z této rubriky

Tower bridge v anglii a cedule anglického metragutentor-overlay

Co se děje, když mluvím anglicky

Kromě setrvalé snahy zhubnout se na mém seznamu předsevzetí neustále objevuje položka: zlepšit svou angličtinu. Ne že bych anglicky vůbec neuměla, jen jak…
Osvětelený hrad Špilberk v Brněgutentor-overlay

Brno. Brnečko

Brno prostě buď máte rádi nebo ne. Já jsem ho ráda neměla, a teď ho ráda mám. Myslím Brno, ne cestu…
Postel na které je medvídekgutentor-overlay

Prosím, nebudit!

Spím ráda, často, hluboce a hlasitě. Spánek je pro mne něco jako stav bezvědomí, zvláště v poslední době. Když se mi chce spát, sednu…
Kočka se otírá o monitor notebooku.gutentor-overlay

Obrazy z venkovského života

Změna prostředí je moc důležitá, abychom si jednou za čas rozšířili obzory i směrem k venkovu a ochutnali čerstvě utrženou…
kapky deště na listě.gutentor-overlay

Šumění deště za okny

Miluju déšť. A bouřky. Psí počasí v sobě totiž nenese ta očekávání, jaká na nás nakládá slunečný den.
Dvě děti na laviččce, jede z nich je novorozené miminko.gutentor-overlay

Na Toníčka!

Pokud opět postrádáte několik blogů, jste v obraze. Kromě dvou dnů hledám i klíče od auta, zubní kartáček, kaktus a rám na obraz. Zatímco věci i dny…
Síť neuronůgutentor-overlay

Lehká nespecifická abnormalita

Lehčí forma mi umožňuje skutečný stav věci občas maskovat. Přitom abnormalitu vysvětluje slovník cizích slov nejen jako nenormalitu, ale také…
Cesta lesem.gutentor-overlay

Stezka odvahy

Cítím, že přišel čas na novou stezku odvahy. Po dvou nebo po třech nohách, na tom nezáleží. Hlavně vyrazit do…

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*