Muriel Barberyová: Růže sama

Muriel Barberyová: Růže sama
Foto: Freepik

Francouzská profesorka filozofie a úspěšná spisovatelka Muriel Barberyová (nar. 1969) je našim čtenářům známa oceňovanými romány Pochoutka a S elegancí ježka. K nejnovějšímu, poeticky nazvanému Růže sama, ji inspiroval dvouletý pobyt v Japonsku.

Muriel Barberyová: Růže sama
Foto: se souhlasem nakladatelství Host

Muriel Barberyová opustila vysokoškolskou kariéru, neboť realitu raději vystihuje prostřednictvím fikce. O knize Růže sama v rozhovoru na Světě knihy uvedla: „Mým jediným úmyslem bylo podat svědectví o šoku, který jsem v Japonsku zažila, a o tom, jakým úžasným objevem pro mě byl ponor do japonské kultury.“

Čtenář je okamžitě vtažen do jiného světa, stejně jako hlavní hrdinka, čtyřicetiletá botanička Rose, která odcestuje do Kjóta kvůli závěti svého japonského otce, jehož neměla možnost poznat, neboť její matka ho opustila krátce po otěhotnění a vrátila se zpět do Francie. Otec se věnoval obchodu s uměním a stal se z něho bohatý člověk. Stále na dceru myslel a miloval ji.

Rose je spíš do sebe uzavřená a svůj čas raději než lidem věnuje kočkám. Zajímá ji studium rostlin, jejichž život dokáže důvěrně vnímat. Po smrti matky žije osaměle a občas ji ovládá podrážděnost a nespokojenost. V takové náladě poznává Belgičana Paula, asistenta jejího otce v Japonsku, jenž se jí v Kjótu věnuje a má jí pomoci při vyřizování poslední vůle. V ní je zahrnuto i poznávání japonské kultury, zvyklostí, náboženství, různorodé krajiny a pamětihodností včetně chrámů, ale také pestré stravy, a konstatování, že „Japonsko je země, kde lidé hodně trpí, ale nevěnují tomu pozornost.“

Autorka jemně a poeticky vykresluje náladu přírody, její styl připomíná staré japonské malby. Například když líčí Rosinu cestu k jednomu z chrámů, jež s Paulem navštívila: „Šumění borovic ji obklopilo jako liturgie. V atmosféře chvalozpěvů se nořila do bodlinatého větvoví, do křivolakých větví zakončených měkkým jehličím. Začala vnímat svět ostřeji, ztratila pojem o čase.“

Každou kapitolu uvádí příběh z japonské mytologie, v němž hraje roli konkrétní květina – pivoňka, rudý hvozdík, azalka, kosatec, fialka, kamélie, květy třešně, slivoně -, jejíž krása proniká do každého nového dne, který Rose prožije v domě svého otce, a dává mu konkrétní náboj. Muriel Barberyová tím vyjadřuje svůj obdiv ke květině jako nejumělečtější součásti přírody, jež je „přirozenou, ale zároveň sofistikovanou krásou“ a představuje pro ni typické rysy japonské kultury.

Stejně jako květy, tak i Rose se začíná rozvíjet, nechává na sebe působit nové prostředí, které poznává, a to jí pomůže otevřít se rovněž lidem a nové šanci hluboce milovat a být milována.

Zdroj: redakce – Dana Vondrášková, hostbrno.cz

Další články z této rubriky

Valérie Perrinová: Třigutentor-overlay

Valérie Perrinová: Tři

Francouzská spisovatelka Valérie Perrinová (nar. 1967), jejíž knihy se prodávají po celém světě v miliónech výtisků, vydala roku 2021 svůj…
Literatura s názorem již 90 letgutentor-overlay

Literatura s názorem již 90 let

Nejstarší české nakladatelství slaví 90 let. Staví na tradici vydávání kvalitní české i překladové literatury, kterou dnes reprezentuje nová generace…
Kočičí slovníkgutentor-overlay

Kočičí slovník

Kočičí slovník je jednou z mála populárních knih, která poučuje stručně, výstižně, laskavě, s humorem a navíc i trefnými kresbami.…
Ohnivé květygutentor-overlay

Susan Meissner: Ohnivé květy

Americká spisovatelka a publicistka Susan Meissner (nar. 1961) napsala několik oceňovaných románů, mezi něž patří i strhující příběh o ztrátě…

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*