#129 (Ne)naplněná očekávání

Osamělý strom v zimní krajině
Foto: Pixabay

Danuško, mrzí mě, že…. Tak začínal slavný seznam nenaplněných očekávání maminky mé kamarádky, s níž jsem kdysi na gymplu trávila víkend na jejich rodinné chatě. Zatímco my jsme kouřily někde na mezi a probíraly zásadní otázky života, maminka při přepadovce kontrolovala ustlané postele, umyté nádobí a záhyby na předložce u krbu.

Předpokládat, že se dvě mladé dívky budou o víkendu na chatě věnovat utírání prachu na poličkách, je mimo mísu. Přesto z nás vyrostly slušné manželky a matky, které mají doma normálně uklizeno, neholdují alkoholu ani nekouří. Od svých dětí ale máme také vysoká očekávání, i když v jiném směru. Dnešní mládež se drží mama hotelů a svých mobilů, žijí virtuální život a bojí se skutečného života. Ne všichni, jistě. Jiné skupiny paří každý víkend, jezdí po světě nebo hrají počítačové hry v přítmí svého pokoje. Jisté je, že jejich matky od nich očekávají vždycky něco jiného, než co chtějí od života oni.

Za ideální považujeme členy rodiny, přátele či kolegy v práci, kteří beze zbytku naplňují naše očekávání. Jde o soulad, harmonii, poslušnost. Co čekáme, to dostaneme. Libujeme si v časech bez konfliktů, žádný odboj, žádný nečekaný příboj. Když tomu tak není, tak si stěžujeme, hroutíme se, trpíme a naříkáme.

Tytyty, ukazujeme prstem na toho, kdo si dovolí být sám sebou. Kdo si zkusí žít ne podle našich představ o něm, ale podle svých představ o sobě samém. Je to rebel!

Z nenaplněných očekávání od druhých lidí v nás pomalu roste určitá frustrace a zklamání a buduje se nepřátelský postoj. Nechceme být konfrontováni, chceme raději smrádek, ale teploučko. Snažíme se je – v rámci společenské hiearchie – zlomit, ukáznit, výčitkami usměrnit. A nutno dodat, že většinou marně. Oni mají svoje očekávání stejně tak jako my. Král čeká od poddaných poslušnost a věrnost až za hrob, pochopení a v případě nutnosti i položení života. Poddaní čekají od krále vlídnost, velkorysost a zastání, aby ten život mohli položit z vlastního rozhodnutí. Kolikrát v historii to správně chápaly obě strany?

A tak někdy platí, že kdo uteče, vyhraje. Protože některé boje jsou vysilující a zbytečné. Lidi kolem sebe nezměníte. Důležitější je, aby oni nezměnili vás. Pomáhat někomu plnit jeho sny je krásné, ale jen v případě, že to není na úkor vašich vlastních snů a očekávání.  

Vaše Bára (www.uzasnabara.cz)

Další články z této rubriky

Staré kapesní hodinky.gutentor-overlay

Humor a láska. A dochvilnost!

Zato, že ještě všichni žijeme pod jednou střechou, vděčím hlavně další genetické výbavě a rodinným konstelacím. Protože i kdybychom se…
Pes - labradorgutentor-overlay

Zvířata v nás a kolem nás

Jestli mě něco ubíjí, je to stereotyp. Jestli mě něco ničí, jsou to neustálé změny. A mezi tou pumou v kleci a štvanou lesní…
Máme suché rucegutentor-overlay

Máme suché ruce!

Lidstvo je tak rozmanité, že rozčlenit ho do skupin a kmenů jako živočichy nestačí. Jsme daleko rafinovanější, záludnější, laskavější, chytřejší…
Narozeninová knížka do kabelkygutentor-overlay

Narozeninová knížka do kabelky

Letos už nezapomenu popřát k narozeninám nikomu, protože jsem si pořídila skvělý vynález: narozeninovou knížku do kabelky. Pracně jsem dlouhodobě…
úžasná Bára na Tenerifegutentor-overlay

S maminkou na Kanáry IV.

Ještě zajímavější než přímá zkušenost z dovolené s maminkou, je poslouchat ji, jak o ní vypráví ostatním. Role se nečekaně…
gutentor-overlay

S maminkou na Kanáry III.

Tata by citoval Renčínův vtip: „Už hůře slyším, Marie. Říkala jsi love nebo vole?“ Další z nevyžádaných rad manuálu pro…
Prvosenka jarní.gutentor-overlay

Jarní rovnodennost

ak jsem ráno vstala, vypila jsem hrnek nezbytné kávy a vyšla na terasu. Podívat se, jak je venku. Zkontrolovat výšku,…
Loď na moři.gutentor-overlay

S maminkou na Kanáry II.

„Tož bať,“ odpovídá stále častěji maminka. Je to znamení, že je opravdu spokojená. Kdo by taky nebyl? Musím přiznat, že…

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*