#111 Intuice

Žárovka n
Foto: Pixabay

Jednou jsem takto nenasedla do auta s mými kolegy, kteří jeli do Prahy. Prostě jsem iracionálně tušila, že by se autu se mnou mohlo něco stát, a zůstala jsem doma. Vůbec mé nepřítomnosti cestou nelitovali, protože jsem jim nechala svou vymazlenou svačinu, a vlastně dodnes na to vzpomínáme jako na veselou historku. Ale mně do smíchu tenkrát opravdu nebylo. Stejně jako když při řízení v autě začnu cítit, že ve vzduchu visí nehoda. Už dvakrát mě to upozornění zachránilo, protože jsem byla ostražitá a jela pomaleji a byla jsem schopna dobrzdit. Potřetí jsem se nechala předjet všemi divočáky a díky tomu jsem musela řetězovou nehodu těsně přede mnou jen objíždět.

Když jsem psala jednu povídku do soutěže, věděla jsem naprosto jistě, že vyhraje, už když jsem ji psala. A opravdu nešlo o nějakou namyšlenost nebo přebujelé ego. Taky jsem si vsadila sportku s tušením, že výhra je blízko. Bylo to sice jen pár stokorun, ale opravdu jsem vyhrála. Bohužel, od té doby jsem nic podobného necítila, i když jsem si vsadila a nevyhrála ještě mnohokrát. Taky už jsem nic tak světoborného nenapsala.

Prostě ještě nepřišla ta pravá chvíle, kdy jsem napojena na něco většího a znám pravdu o pár sekund, minut či dní dříve, než se stane realitou.

Nejsem žádný bláznivý esoterik a ani neumím s intuicí pracovat tak, aby mi přinášela dlouhodobý prospěch. Ale třeba v lidech se nemýlím. Už nedávám na první dojem, protože ten může být opravdu někdy mylný, ale pokřivený charakter nebo prázdnotu duše poznám naprosto bezpečně, i když mě to často netěší. Nikdy jsem s lidmi, co mě nebaví, nehodlala trávit čas. Ale to máme asi všichni stejně.


Co z toho všeho vyplývá? Je skvělé mít plán a jít za svým snem krok za krokem. Ale někdy je fajn úplně všechno neplánovat, nedřít se do úmoru, ale zeptat se sám sebe, jestli vůbec jdu po správné cestě.

Někde uvnitř nás jsou všechny otázky i všechny odpovědi, které hledáme. A někdy i ty, které nehledáme.

Zkusme si více věřit a třeba se nám jednou sevře břicho v předtuše, že se pro nás chystá něco úžasného.

Váše Bára (www.uzasnabara.cz)

Další články z této rubriky

Zachraňte Úžasnou Báru V.gutentor-overlay

Zachraňte Úžasnou Báru V.

Smetana, nebo Dvořák? Pro mě vždycky Antonín Dvořák. Vždycky. Ale musím říct, že v průběhu svého pražského macerování v kultuře…
Zachraňte Úžasnou Báru IV.gutentor-overlay

Zachraňte Úžasnou Báru IV.

Tak jsem se dnes chystala do divadla, které je na programu až zítra. Naštěstí jsem to zjistila včas, když jsem…
Zachraňte Úžasnou Báru III.gutentor-overlay

Zachraňte Úžasnou Báru III.

To si tak sedíte ve žlutém ušáku ve své dočasné laskavé pražské rezidenci, pracujete a za oknem najednou stíhačky. Napřed…
Zachraňte Úžasnou Báru II.gutentor-overlay

Zachraňte Úžasnou Báru II.

Když přijedete z malého města do velkoměsta, počet pošuků na metr čtvereční se výrazně zvýší. Jsem stále ve střehu.
Zachraňte Úžasnou Báru I.gutentor-overlay

Zachraňte Úžasnou Báru I.

Stačí pár šedých zimních měsíců bez většího povyražení a slunečního svitu a cítím, že uvadám. Jak vtipně poznamenala moje dcera,…
Emerencie a ty druhégutentor-overlay

Emerencie a ty druhé

Miluju procházky po starých hřbitovech a zkoumání jmen na náhrobcích. Zajímavé je, že žili byli pořád jen Josefové, Františci, Janové…
Bez obalugutentor-overlay

Bez obalu

Říct něco bez obalu znamená nebrat si servítky. Jít přímo k věci. Najít jádro pudla a pojmenovat ho.

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*