#111 Intuice

Žárovka n
Foto: Pixabay

Jednou jsem takto nenasedla do auta s mými kolegy, kteří jeli do Prahy. Prostě jsem iracionálně tušila, že by se autu se mnou mohlo něco stát, a zůstala jsem doma. Vůbec mé nepřítomnosti cestou nelitovali, protože jsem jim nechala svou vymazlenou svačinu, a vlastně dodnes na to vzpomínáme jako na veselou historku. Ale mně do smíchu tenkrát opravdu nebylo. Stejně jako když při řízení v autě začnu cítit, že ve vzduchu visí nehoda. Už dvakrát mě to upozornění zachránilo, protože jsem byla ostražitá a jela pomaleji a byla jsem schopna dobrzdit. Potřetí jsem se nechala předjet všemi divočáky a díky tomu jsem musela řetězovou nehodu těsně přede mnou jen objíždět.

Když jsem psala jednu povídku do soutěže, věděla jsem naprosto jistě, že vyhraje, už když jsem ji psala. A opravdu nešlo o nějakou namyšlenost nebo přebujelé ego. Taky jsem si vsadila sportku s tušením, že výhra je blízko. Bylo to sice jen pár stokorun, ale opravdu jsem vyhrála. Bohužel, od té doby jsem nic podobného necítila, i když jsem si vsadila a nevyhrála ještě mnohokrát. Taky už jsem nic tak světoborného nenapsala.

Prostě ještě nepřišla ta pravá chvíle, kdy jsem napojena na něco většího a znám pravdu o pár sekund, minut či dní dříve, než se stane realitou.

Nejsem žádný bláznivý esoterik a ani neumím s intuicí pracovat tak, aby mi přinášela dlouhodobý prospěch. Ale třeba v lidech se nemýlím. Už nedávám na první dojem, protože ten může být opravdu někdy mylný, ale pokřivený charakter nebo prázdnotu duše poznám naprosto bezpečně, i když mě to často netěší. Nikdy jsem s lidmi, co mě nebaví, nehodlala trávit čas. Ale to máme asi všichni stejně.


Co z toho všeho vyplývá? Je skvělé mít plán a jít za svým snem krok za krokem. Ale někdy je fajn úplně všechno neplánovat, nedřít se do úmoru, ale zeptat se sám sebe, jestli vůbec jdu po správné cestě.

Někde uvnitř nás jsou všechny otázky i všechny odpovědi, které hledáme. A někdy i ty, které nehledáme.

Zkusme si více věřit a třeba se nám jednou sevře břicho v předtuše, že se pro nás chystá něco úžasného.

Váše Bára (www.uzasnabara.cz)

Další články z této rubriky

Úklid pokračuje!gutentor-overlay

Úklid pokračuje!

Člověk, který vyjde z vězení, si prý se svou svobodou zpočátku neví rady. Je trochu ztracen. Podobně se cítím já,…
Zoufalá nebo úžasná?gutentor-overlay

Zoufalá nebo Úžasná?

Věrní čtenáři mého blogu si jistě vzpomenou, že původně jsem chtěla stránky Užaslá Bára, které by byly o nekonečném úžasu…
Nést svůj křížgutentor-overlay

Nést svůj kříž

Vzbudila jsem se uprostřed noci bolestí. To není nic příjemného a zná to každý z nás. První tři sekundy blaženého…
Ranní kávagutentor-overlay

Ranní káva

Každý z nás má své malé ranní rituály, které mu pomáhají začít den. Já, stejně jako miliony dalších, potřebuju kávu.
Jak vypadat úžasněgutentor-overlay

Jak vypadat úžasně

Dnešní mladé generaci se musí jedno nechat: umí se k tomu postavit. TÍM nemyslím něco tak povrchního jako je práce…
gutentor-overlay

Žehlení za drink

Při nedávném setkání s přáteli jsem slyšela od Habči zajímavou myšlenku. Nežehlí doma zadarmo.
Psychopati kolem násgutentor-overlay

Psychopati kolem nás

Mé životní číslo je 1. Slunce. Ze všech charakteristik čísla, které vypočítáte prostým součtem všech číslic ve vašem datu narození,…
Před malovánímgutentor-overlay

Před malováním

Jsou životní události, které rodinu spojují, jako sňatek nebo křtiny nebo pohřeb. Koupě nového domu. Pak jsou události, které mají…

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*