Stále dokola řešíme, co by měli dělat druzí, místo toho, abychom si udělali pořádek sami v sobě.
A navíc jsme přesvědčeni, že vlastníme patent na rozum a víme všechno nejlíp.
Chybí nám respekt a pokora.

Úplně zapomínáme, že ten druhý má svůj život, svůj rozum, svoje city, svou cestu a svoje cíle. Můžeme si o nich myslet, co chceme, ale měli bychom to především přijmout.
Ono totiž co je dobré pro mě, nemusí být dobré pro tebe.