Teplé dny mě zlákaly ke koupání. Nejsem už nejmladší, pamatuju ještě, když byl prezidentem Gustáv Husák, ale řekla jsem si, že žijeme jen jednou a adrenalinovým zážitkům bychom měli jít vstříc. Nejprve jsem chtěla vyrazit do lomu, kde je koupání zakázáno, ale nakonec jsem si řekla, že opravdovým adrenalinovým zážitkem pro mě bude i návštěva místního koupaliště.
Vstup do areálu
Na cedulce před pokladnami mě do očí praštilo hned několik symbolů. Na koupaliště nesmějí psi, cigarety, stany, ohně…Senior na žádné cedulce naštěstí namalován nebyl, a tak jsem přistoupila k pokladně.
„Máte čipové hodinky?“ zeptala se mě slečna. Nechápavě jsem se na ni podívala a potom jí ukázala své zlaté náramkové hodinky, které mám ještě po babičce. Nic neřekla a ušklíbla se. „Na celý den?“ ptala se dál. „Hodina bude stačit“ odpověděla jsem a poté, co jsem za vstup zaplatila zhruba polovinu svého důchodu, prošla jsem turniketem do areálu. Pryč jsou zřejmě ty doby, kdy vstup na koupaliště stál pár korun.
Situace na koupališti
V bazénu se koupalo několik dětí, pár odvážlivců se pokoušelo plavat. Zřejmě trénovali na nějaké závody, což soudím tak podle toho, jak důležitě se tvářili a co říkali. Plavci se totiž každou chvíli vynořili z vody, začali nadávat dětem, že jim vstupují do dráhy. Poté se zase důležitě ponořili pod vodu.
Šla jsem dám, hledala jsem klidné místo, kde bych si rozložila deku. V areálu však hrála hlasitá hudba, a tak jsem se po chvíli prostě smířila s tím, že si zaplavu a půjdu zase domů. Odpočinu si v křesle u televize. Teď budu sportovat.
Bazén nebo raději sprcha?
Nechala jsem své věci na trávě u bazénu a šla vyzkoušet vodu. Ačkoliv jsem za mlada ráda skákala šipky, dnes jsem raději zvolila schody. Když jsem stála na tom posledním, něco ke mně připlavalo. V první chvíli jsem si myslela, že je to nějaká dětská nafukovací pomůcka, ale nebyla. Byla to dětská plena.
Vyběhla jsem z bazénu a šla svůj nález ohlásit plavčíkovi. Ten neřekl ani slovo, vzal dlouhou tyč a šel plenu vylovit. Pomyslela jsem si, že to zřejmě nedělá poprvé. Chuť na koupání mě přešla.
Co teď? Bylo mi už opravdu horko, a tak jsem zamířila alespoň směrem ke sprchám. Voda byla nepříjemně ledová, ale co, chtěla jsem se přeci zchladit. „Tak to bychom měli,“ pomyslela jsem si. Oblékla jsem se, zabalila si své věci a vydala se domů. Ten den jsem si dopřála nejdražší sprchu svého života. Pár vteřin pod ledovou vodou mě stálo 130 Kč.
Stalo se vám něco podobného? Diskutujte v komentářích
Zdroj: Autorský text – Petra Müllerová
Buďte první kdo přidá komentář