Piš, piš, piš nebo tě sní myš

Dívka listující v deníku
Foto: Pexels

Umíte ještě psát rukou? A píšete psacím, nebo tiskacím písmem? Ptám se, protože mě to opravdu zajímá. Velká část lidí už ťuká jen do klávesnice počítače nebo do svého mobilního telefonu. Ano, občas jsme nuceni se ručně podepsat, třeba na úřadě. Ale nic víc. Bez pera či tužky můžeme v tomto světě existovat úplně v pohodě, případně mít tužku elektronickou. Obávám se, že grafologie je obor před zánikem. Jedině že by začal zkoumat používané fonty písma, užívání diakritiky v sms a počty smajlíků nahrazujících slova.

Já píšu ručně stručně každý den, když dělám zápis do svého deníku. Od jarní karantény jsem se vrátila k poznámkám o každém dni, abych věděla, že jsem i tento rok žila, navzdory tvrzení vlády, expertů a médií, že tady všichni umíráme nebo brzy umřeme. Čím více emocí ve vzduchu, tím jsou mé poznámky stručnější. Není třeba přilévat do ohně. Zaznamenávám den po dni v jejich obyčejnosti i výjimečnosti. Akorát jsem od složitých souvětí přešla k odrážkám. A od psacího písma k tiskacím písmenům. I ty, Brute? ptám se sama sebe. Proč?

Dopis napsaný plnícím perem

Důvod je nasnadě. Já ty svoje poznámky psacím písmem už nepřečtu.

Foto: Usplash

Píšu opravdu každý den celý život. Píšu pohlednice, posílám dopisy, mám papírový diář a stohy deníků a poznámkových sešitů. Psaní a čtení jsou pro mne činnosti na úrovni dýchání. Dum spiro, spero. A najednou mi ve slovech začala přebývat písmena, nebo naopak některá začala chybět. Vypsaná ruka si zkracuje cestu a myšlenky řítící se mojí hlavou prostě nestačí zaznamenat. Písmo je místy nečitelné. Cesta do síně slávy, kde by lidé zbožně citovali moje řádky, se zavírá. Budoucí generace se mohou jen dohadovat, co tím chtěl básník říci. Nebudou luštit význam slov, ale slova samotná.

Tiskací písmo neváže písmena ani nemusí vázat myšlenky v souvětích. Je stručné. Rychlé. A čitelné. Nutí mě nepiplat se ve větných vazbách a být stručnou. A to je to, co mě štve nejvíce.

Celý svět je posedlý zkracováním. 

Vyhodíme všechny příslovce. Pak odstřiháme zájmena. Hlavní je nají tu správnou esenci tří kouzelných slov, které přepíší dějiny reklamy a copywritingu v ukázkovém sloganu, který nic neříká a oslovuje úplně všechny. Můj deník ale není moje práce pro druhé.

Můj deník ukazuje, jak bohatý je můj vnitřní svět. Co jsem zažívala, co jsem cítila, co jsem si přála a co mě neskutečně štvalo.

K vyjádření emocí potřebujete všechny slovní druhy a všechnu interpunkci.

Cítím, jak důležité je na to nerezignovat. Psát a psát, i když to se to nebude dobře číst. Ostatně, deník je jako terapie, tady a teď. Listovat zpátky je ztracený čas. Pokud jsme se nepoučili, ve starých zápisech budeme moudrost hledat jen těžko.

Důležité je nerezignovat a psát. Ručně a ne stručně. Podtrhávat, škrtat, přepisovat, kreslit si na stránky a zdobit je barvičkama.

Foto: Usplash

Na starém psacím stole po dědovi mám tři hrnky plné per, tužek a propisek. V šuplíku celou hromadu dosud nepopsaných sešitů. Důležité je nerezignovat a psát. Ručně a ne stručně. Podtrhávat, škrtat, přepisovat, kreslit si na stránky a zdobit je barvičkama.

Nechat po sobě kupu deníků, které nemusíte pálit. Stejně je už nikdo nepřečte.

Vaše Bára (www.uzasnabara.cz)

Psací stůl na kterém je spoustu psacích potřeb a deník
Foto: Úžasná Bára Nechat po sobě kupu deníků, které nemusíte pálit.

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*