Sleduju tě na Facebooku, usmívá se na mě bývalá kolegyně, kterou potkám na ulici. Čtu všechny vaše články ve Žlutém, tvrdí mi prodavač ve stánku se svařákem. Podle postů na sítích máš úžasný a velmi pestrý život, usmívá se Blanička, která ovšem vidí i za zrcadlo. Chvílemi to vypadá, že mě sleduje a čte celý svět.
Já ale vidím těch pět smutných lajků, které se krčí pod mými blogy,
fotkami, komentáři.
Tak mi to teda nějak vysvětlete. I na druhé straně světa se ví, co jsem měla ke snídani. Ale počet lidí, kteří mě sledují oficiálně, je mizivý. Když si mou fotku z vycházky dá kamarádka na svůj profil, její přátelé se mohou zbláznit. Když ji zveřejním já, dostane ze slušnosti pár lajků od lidí, kterým záleží na mém duševním zdraví nejvíce. Díkybohu za ně!
Dělám si samozřejmě legraci, píšu, fotím, komentuju dění hlavně kvůli sobě a pro sebe. Ale když se někdy mořím s novým článkem hodiny, piluju ho, pointuju, celkem by mě potěšilo, kdybych měla nějakou zpětnou vazbu. Protože tento lajk-nelajk svět je dost drsný a nejhorší ze všeho je žádný lajk. Mám statistiky čtenosti svého webu, zprávy od spřízněných webů, které některé mé věci přebírají.
Ale ten palec nahoru, který ne a ne přijít, je zvěrstvo.
Nejsem typ člověka, ve kterém masy lidí nacházejí zalíbení, to je mi jasné už od mateřské školy. Ale je fakt zajímavé, že když v rámci své práce připravím post na sociální sítě někoho jiného, je tam zájem velký. V tom jsem poměrně úspěšná. Jak mám ale prodávat sama sebe, je to marný, je to marný, je to marný. A tak si někdy zoufám, a někdy se zase směju. Protože nejde o život a zjevně to na celém světě trápí jen mě. I když trápí je silné slovo. Prostě bych tomu chtěla přijít na kloub.
Jak se člověk začne srovnávat s jinými, ocitne se v pasti.
Vypadá to, že každý z mých přátel sesbírá 200 lajků za hodinu, zatímco stovky mých „přátel“ mají ruce sevřené v pěst, jen aby ten palec nevykoukl. Je pravda, že řada mých skutečných kamarádů na sociálních sítích není vůbec nebo jen sporadicky. Že mám hodinové telefonáty s kamarádkami, kterým na mě opravdu záleží, i kdybych nenapsala a nevyfotila vůbec nic. Že mám skvělé přátele, kteří budou tento blog považovat za nevkusné fňukání a vynadají mi. Budou mít pravdu.
Takže vlastně cajk. Svět je v pořádku. Klidně si svůj palec nechejte v kapse. Vždyť od začátku vím, že být Úžasná neznamená sklízet obdiv okolí, ale být úžasná hlavně ve svých vlastních očích. Nic jiného mi ani nezbývá. A jestli mě čtete a sledujete, tak mi to řekněte, až se příště někde potkáme doopravdy. Já budu šťastná a svět se to nedozví. Dobře vám tak. 😉
Vaše Bára
Zdroj: redakce – Barbora Janečková, uzasnabara.cz
Další články z této rubriky
gutentor-overlayZachraňte Úžasnou Báru V.
gutentor-overlayZachraňte Úžasnou Báru IV.
gutentor-overlayZachraňte Úžasnou Báru III.
gutentor-overlayZachraňte Úžasnou Báru II.
gutentor-overlayZachraňte Úžasnou Báru I.
gutentor-overlayEmerencie a ty druhé
gutentor-overlayBez obalu
gutentor-overlayRoad trip s knihou Svět Úžasné Báry III. – pokračování
gutentor-overlayRoad trip s knihou Svět Úžasné Báry III.
gutentor-overlay
Buďte první kdo přidá komentář