Když sportem hýbe láska

Když sportem hýbe láska
Foto: Pixabay

Nechceme se věnovat často bulvárním příběhům majícím nádech skandálů. Následující vztahy skutečně do značné míry ovlivnily jedno sportovní odvětví – jsou jen malou esencí a důkazem, že city mohou skutečně převýšit touhu po sportovním vrcholu. Pojďme se podívat do hájemství krasobruslení, kde díky sportovním dvojicím a tancům na ledě je těch životních osudů poměrně hodně.

1. Irina Lobačjova – Ilja Averbuch

Ruský pár Anisina – Averbuch měl podle odborníků v kategoriích tanců na ledě na přelomu milénia opravdu velké šance tuto kategorii ovládnout, vždyť s přehledem vyhráli dvakrát MS juniorů (1990 a 1992). To by ale v roce 1992 nesměl Ilja Izjaslavič při práci v tréninkové skupině potkat Irinu Viktorovnu Lobačjovu. Ta pod vedením Natalie Dubinské bruslila s Alexejem Pospelovem, ale když se seznámili s Iljou, byla z toho láska jako trám. Marina zůstala na ocet a Ilja s Irinou přešli pod křídla veleúspěšné dvojice Natalija Liničuk – Gennadij Karponosov (léta spolu jezdili aktivně). Později se vzali a měli syna Martina, ovšem to až po skončení kariéry. V krasobruslařských kruzích byli titulováni jako „nejchudší mistrovský pár“, trvale trénovali v USA, ale lásce obětoval minimálně Ilja zlatou olympijskou medaili. Pár se nakonec rozešel v roce 2007 kvůli Iljově mileneckému vztahu, ale oficiálně bylo manželství rozvedeno až v roce 2020.

Když sportem hýbe láska
Foto: Wikipedie

A jak to bylo s tou medailí? Odstrčená Marina Vjačeslavovna Anisina – věděli jste, že jejím otcem byl někdejší mistr světa v ledním hokeji Vjačeslav Anisin? – se vydala hledat nového partnera. Spolupráce se Sergejem Sachnovským nebyla dobrá, navíc její druhý partner kvůli přetlaku ruských sportovců v tomto oboru zvolil jako své nové působiště Izrael. Marina si pak na základě shlédnutí videozáznamů vytipovala Kanaďana Victora Kraatze a Francouze Gwendala Peizerata. První jmenovaný však rozvíjel spolupráci se Shae-Lynn Bourne, proto směřovaly dopisy do Francie. Gwendal nabídku přijal, Marina na začátku roku 1993 odjela do Francie a v Lyonu bydlela šest měsíců v rodině Peizeratových, aby si na sebe „zvykli“. Protože její nový partner odmítl reprezentovat Rusko, Marina musela požádat o francouzské občanství. Nikdy nelitovala, protože v letech 1993-2002, kdy s Gwendalem soutěžili v tancích na ledě, se stali olympijskými vítězi, mistry světa i mistry Evropy – celkem přivezli z těchto tří podniků 11 medailí. V jejich případě ale láska nezafungovala – oba sportovci měli své partnery.

Když sportem hýbe láska
Foto: Wikipedie

2. Jelena Běrežnaja – Anton Sicharulidze

Křehká až éterická Jelena Viktorovna Běrežnaja původně reprezentovala Lotyšsko s Olegsem Šljahovsem, ovšem jejich partnerství započaté roku 1993 bylo pro tehdy sedmnáctiletou dívku utrpením. Autoritativní Olegs byl skutečně despotickým, často ji urážel a nezřídka i bil. Katastrofa nastala v roce 1996, kdy při tréninku Šljahovs zasáhl při piruetě Jelenu do hlavy – prorazil ji temporální kost a její úlomky jí poškodily mozek. Běrežnaja absolvovala dvě neurochirurgické operace a musela začít doslova od prvních krůčků – znovu se učila chodit, mluvit a číst.

Když sportem hýbe láska
Foto: Wikipedie

V té době jí byl velkou oporou kolega Anton Tarijelevič Sicharulidze. Tvořil úspěšný pár s Marií Igorevnou Petrovovou, ale když se dozvěděl, co se Jeleně stalo, oznámil své partnerce, že jí chce a musí pomoci. Že v tom hrál roli i cit, není třeba podotýkat. Anton trávil mnoho času u Jelenina lůžka v nemocnici a pomáhal jí při návratu. Skutečně se dokázala vrátit na nejvyšší příčky a s Antonem vyhrála jak olympijskou medaili (doprovázenou skandálem s kanadskou dvojicí Salé – Pelletier), tak MS i ME. Dokonce se oba pustili do politiky, ale jejich sportovní i osobní cesty se rozešly. Jelena si pak našla partnera v britském krasobruslaři Stephenu Cousinsovi, ale ani tento vztah dlouho nevydržel.

Ještě pár slov o Marii Petrovové. Po dvouleté spolupráci s Tejmurazem Pulinem se jí ozval dlouhán Alexej Vladimirovič Tichonov. Ten měl také pohnutý osud – dokonce dva roky jezdil v Japonsku, kam ho ruská krasobruslařská federace „udala“ výměnou za rolbu na úpravu ledu. Bruslit spolu začali v roce 1998 a mají tři zlaté medaile z MS a ME – jen olympijská jim chybí. Zato jejich společný život trvá – v roce 2010 do něj vstoupila dcera Pauline.

3. Diane Gerencser – Pasquale Camerlengo

Pasquale je znám především jako skvělý choreograf a trenér, jeho rukama prošlo opravdu hodně vynikajících tanečních párů. Sám z tohoto hlediska jako aktivní krasobruslař nevyznívá, ale rozhodně byl jeho přínos v soutěžích dost podstatný. Jeho partnerkou byla Stefania Calegari a s ní se řadil do nejužší špičky – na OH, MS a ME si doslova předplatili páté místo (bohužel v tancích se většinou umístění měnilo jen po odchodu těch nejlepších).

Když sportem hýbe láska
Foto: Wikipedie

Poté Camerlengo poznal Švýcarku Diane Gerencser – ta do té doby vystřídala krajana s ruskými kořeny Alexandra Stanislavova a Bernarda Columberga. Pasqualeho doslova okouzlila, takže na dva roky přerušil kariéru a začal se připravovat na olympijský rok 1998. Jenže pauza byla znát a pár se propadl až do druhé desítky. Camerlenga to ale tolik mrzet nemuselo, protože po přerušení kariéry se Stefanií mu nabídl spolupráci na poli choreografie legendární Carlo Fassi. Vztah s Diane nakonec nevydržel, ale Camerlengo spojil svůj život s další věhlasnou ikonou tanců na ledě – Anjelikou Alexejevnou Krylovovou, s níž má dvě děti.

4. Tatjana Volosožar – Maxim Traňkov

Štěstí jednoho se rodí ze smůly druhého. Ukrajinka Tatjana Andrijivna Volosožar začala bruslit už ve čtyřech letech, ale nejdřív musela mírně shodit, aby baculatou dívku vůbec přijali. Sportovní dvojice začala jezdit o deset let později s Pjotrem Charčenkem. Stali se ukrajinskými mistry, sbírali úspěchy na juniorském poli, ale nebylo to ono. Proto ještě v roce 2004 vystřídal Pjotra Stanislav Aleksandrovič Morozov, s nímž se poznala o rok dříve a navázala s ním i citový vztah. Bruslili spolu šest let, stali se z nich i manželé, ale kriticky vzato především kvůli skokanské nejistotě Stanislava nikdy nedosáhli na medailové pozice, na vrcholných podnicích byli nejlépe čtvrtí.

Když sportem hýbe láska
Foto: Wikipedie

V té době se hroutil další sportovní sen. Maksim Leonidovič Traňkov, jenž po šesti partnerkách konečně dospěl na vrchol s Marií Vladimirovnou Muchortovou a tento pár přivezl v letech 2008-2010 tři medaile z ME. Při olympijských hrách ve Vancouveru 2010 však Maksim udělal fatální chybu a pár skončil až sedmý. Pro ctižádostivou Marii to byl tvrdý náraz a emoce rozdmýchal i trenér Oleg Vasiljev – Traňkova jednoduše vyhodil a začal hledat pro Marii lepšího partnera. V téže době Tatjana usoudila, že s manželem se nikdy medaile nedočká a odpadlíka oslovili – Maksim s Tatjanou budou tvořit pár a Stanislav se stane trenérem. Musela se ještě vyřídit žádost o udělení ruského občanství, ale námaha stála za to. Pár vybojoval zlaté mediale jak z olympiády, tak MS a ME – a navíc v sobě našel zalíbení. Morozov to pochopil a ve společném štěstí jim nebránil. Pár ukončil kariéru v roce 2016, když rok předtím slavil svatbu. Důvodem bylo i narození dcery Anjeliky, o pět let později Tatjana porodila syna Teodora.

5. Hana Mašková

Byla idolem celého národa, byl s ní natočen dokument, shlížela na fanoušky z pohlednic… Pražačka Hanka se krasobruslení věnovala od útlého mládí, kdy ji trénoval Karel Glogar. Nejvíc se na jejím růstu podepsal Jaroslav Sadílek, v závěru kariéry ji převzala pod svá křídla Míla Nováková. Jednoznačným vrcholem kariéry pro ni byl rok 1968, kdy získala medaile na všech vrcholných podnicích – bronzové z OH a MS, zlatou z ME (celkem měla z těchto podniků šest medailí všech kovů).

Když sportem hýbe láska
Foto: Wikipedie

Pětinásobná mistryně Československa však krátce před svými dvacátými narozeninami poznala textaře Jiřího Štaidla, bratra známého hudebníka Ladislava. Maminka Mašková, která pravidelně dělala své dceři garde, najednou musela registrovat, že pro Hanu existují i jiné zájmy. Už ji nebavil vyčerpávající trénink, chtěla také žít. I proto usilovala o vstup do revue Holiday On Ice, kde nebyly na krasobruslaře kladeny tak vysoké nároky. Odešla ze světa amatérského krasobruslení mnohem dříve, než to bylo nutné, protože potenciál na medaile, hlavně v dalším olympijském cyklu, jednoduše měla.

Bohužel její život skončil v nedožitých 23 letech. Při cestě z Paříže při velmi ztížených podmínkách a dešti její vůz narazil do vojenského kamionu v obci Vouvray. Její spolucestující Květa Celfová, kolegyně z revue, přežila, vůz letící z vozovky ještě těžce zranil francouzského stopaře, jenž se shodou okolností ocitl na místě nehody.

Byl to opravdu velmi smutný paradox, když na pražské Ruzyni vítal dav olympijského vítěze Ondreje Nepelu, jenž triumfoval v japonském Sapporu, a ve stejnou dobu jiné letadlo přiváželo do vlasti rakev s ostatky nadějné československé reprezentantky.

6. Surya Bonaly

Dítě odložené biologickou matkou se mohlo stát jedním z mnoha bezejmenných, ale malá Claudine měla štěstí, že jí mateřskou lásku věnovala poněkud excentrická Suzanne Bonaly. S manželem Georgesem holčičku v osmi měsících vzali ze sirotčince a adoptovali. Jméno Surya znamená v sanskrtu „slunce“. Kolem jejího narození se objevila i spousta nesmyslných tvrzení, mezi nimi i senzace v podobě jejího nalezení pod kokosem na pláži v Réunionu. Pozdější mistryně Evropy to rozhodně popřela.

Když sportem hýbe láska
Foto: Wikipedie

Vysoká, hubená a šedovlasá dáma, které svět neřekl jinak než Mamá Bonaly, byla učitelkou sportu a vedla k němu i svou adoptovanou dceru. Po gymnastických základech se Surya začala věnovat bruslení a postupně ovládla ženskou krasobruslařskou scénu. Proslula prováděním salta nazad (ovšem pouze v exhibicích, protože v soutěži byl tento prvek zakázán) a skokanskou bravurou. Pět sezón neměla v Evropě konkurenci, až ji zaskočil nástup mladičké Iriny Slucké, jejíž umělecký projev byl značně hodnotnější.  Pak už následoval pád a loučení na ME v roce 1998, kdy skončila hluboko v poli poražených. Už bylo jasné, že se ani nedostane do závěrečné exhibice, tak své typické salto vystřihla ve volné jízdě i za cenu srážek v hodnocení. Sama vždy říkala, že nebýt lásky paní Suzanne, nikdy by neprožila hodnotný život.

Docela na závěr, v dnešní době by se mohly ozvat hlasy o propagaci ruského sportu. Dovolím si poznamenat, že se jedná o životní příběhy, doložené a zmapované, v nichž není nikdo dehonestován.

Zdroj: RoBertino (autorské dílo), Wikipedia

Další články z této rubriky

Zimní péče o autogutentor-overlay

Zimní péče o auto

Máte připravené auto na zimu? Zásadní je vyměnit pneumatiky za zimní, ale úkolů vás čeká trochu víc. Na co vše…
Když sportem hýbe láskagutentor-overlay

Když sportem hýbe láska

Nechceme se věnovat často bulvárním příběhům majícím nádech skandálů. Následující vztahy skutečně do značné míry ovlivnily jedno sportovní odvětví –…

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*