Ten den bylo horko. Už cestou z nákupu jsem si říkala, že hned jak přijdu domů, zapnu pračku, aby prádlo do večera venku hezky uschlo. Nakonec se všechno odehrálo trochu jinak. Prádlo nakonec neskončilo na šňůře, jak jsem plánovala, ale někde úplně jinde.
Pračka stávkuje
Doma jsem nejprve uklidila nákup do lednice a do spíže a hned poté se vydala do koupelny. Jako první jsem se rozhodla vyprat jemné prádlo. Naplnila jsem pračku kalhotkami, podprsenkami a přihodila jsem i nějaké to negližé. Na pračce jsem nastavila program „jemné prádlo“, zmáčkla start a… a nic se nestalo. Zůstala jsem bezradně koukat a nechápala jsem.
Zkusila jsem znovu otevřít a zavřít dvířka, stále nic. Postupně jsem vyzkoušela všechna tlačítka, která pračka má, některá jsem se dokonce pokusila stisknout zároveň, ale stále se nic nedělo. Voda do pračky se nenapouštěla, displej nic neukazoval.
Telefon manželovi
Zvedla jsem tedy telefon a vytočila manželovo číslo. Naivně jsem si myslela, že mi snad poradí, co dělat. Neporadil. Pouze mi sdělil, že si včera večer pral zašpiněné montérky a při té příležitosti vyčistil filtr. „To je skvělé“, pomyslela jsem si. „Proč ale pračka nefunguje?“ zeptala jsem se manžela. Nevěděl.
Protože jsem žena činu a protože mám také ráda čisté a voňavé prádlo, řekla jsem si, že není nač čekat. Na internetu jsem si našla kontakt na opraváře a pánovi jsem hned zavolala. Neuvěřitelné se stalo skutečností, pán byl zrovna poblíž a řekl mi, že za chvíli zastaví. Byla jsem ráda.
Opravář nebo pradlena?
Do půl hodiny byl opravář u mě. Nabídla jsem mu kávu a jelikož řekl, že by si ji rád dal, odešla jsem do kuchyně. Když jsem se vrátila do koupelny, opravář klečel před pračkou a v jedné ruce držel mou krajkovou podprsenku velikosti 95 D a v druhé moje růžové bavlněné kalhotky. Zrudla jsem a hanbou bych se nejraději propadla. Došlo mi, že jsem z bubnu zapomněla vyndat špinavé prádlo.
Opravář však neřekl ani slovo, jen mi prádlo beze slova podal. Asi se mu něco podobného nestalo poprvé. Vyndala jsem tedy i zbytek špinavého oblečení z bubnu a čekala jsem na opravářům verdikt.
Opravář se podíval do pračky, zavřel dvířka, stiskl tlačítko a nic. „Hmm, to umím taky,“ pomyslela jsem si. Jenže pak vzal opravář do ruky kabel od pračky, zapojil pračku do elektřiny a ona začala prát. Opět jsem zrudla. Vůbec mě totiž nenapadlo zkontrolovat, zda je pračka zapojená do elektřiny! Opravář znovu neřekl ani slovo, podal mi hrneček od vypité kávy a popřál mi hezký den. Pak odjel. Nic za „opravu“ nechtěl, zřejmě mu káva a prohlídka mého spodního prádla byla dostatečnou odměnou.
Stalo se vám něco podobného? Diskutujte v komentářích
Zdroj: Autorský text – Petra Müllerová
Buďte první kdo přidá komentář