#59 Dům na břehu oceánu

Západ slunce nad oceánem.
Foto: Pixabay

Už deset měsíců se chystám na Zrození Úžasné Báry. Pompézní přerod hlavní hrdinky z Popelky v Carevnu. Ale zatím to vypadá, že místo velkého tyjátru budu hrát bytové divadlo, a navíc zřejmě v ilegalitě. Je načase si obléct tričko Konce prokrastice.

Bůh se směje našim plánům, tak to prostě je. Až přijdeme o vše zbytné, poznáme, co je nezbytné. Pro mě je to hned po zdraví a rodině svoboda. Svoboda pohybu. Svoboda shromažďování. Svoboda cestování. Svoboda vyjadřování. Zavřete mě do klece a zahynu. Nechte mi dvířka klece otevřené a já se budu vracet pokaždé, až si vyvětrám křídla. Dobrovolně. Ale chci mít na vybranou. Už jsem žila za železnou oponou a rozhodně to nechci znovu zažít.

Jenže některé věci změnit nemůžeme, a navíc jde o opatření dočasná. To slovo dočasná, ten bod na horizontu, kdy by se věci mohly vrátit do starých kolejí, musíme držet v hlavě. Dokud neleží na plicním ventilátoru někdo z našich milovaných nebo my sami, máme se skvěle! Prosím, nenadávejme. Přizpůsobme se situaci.

Já jsem díky klidu a času objevila, kým chci být, až zestárnu. Možná, kým chci být už teď.

Netflixovský seriál Grace a Frankie mi nejen ukázal, že Jane Fonda je prostě hvězda hvězd (stejně jako Michael Douglas v Kaminského metodě), ale její spolubydlící a druhá hrdinka (pro mě první) Frankie rozsvítila v mé hlavě kontrolku, která nechce zhasnout. Musím žít v Kalifornii, abych mohla nosit, co se mi skutečně líbí, říkat věci, které chci, dělat bláznivá rozhodnutí, aniž by se za mě rodina styděla? Možná že ta hrana mezi katastrofou a bezpečím, po které v těchto dnech chodíme, je ta pravá chvíle se zamyslet nad tím, jestli žijeme tak, jak chceme, v době, kdy můžeme. A změnit to hned teď!

Pokud vás nelákají filmy a koncerty v počítači, pořád ještě máte možnost užít si to neuvěřitelné ticho. Skoro jsme zapomněli, jaký je svět bez některých zvuků. Co je to volný čas a jak člověku chutná, když jí doma. V klidu. Potichu. Po dvaceti letech je bar v sousedním domě v noci zavřený. Seděla jsem včera u okna a četla si, aniž by mi do toho někdo z ulice hulákal kur… pi….zmr… Ach. Och. Toho se nenabažím nikdy! Není to sice dům na pláži u oceánu, ale je to můj domov. Z fotokomory je spíž, kde by se dalo pár týdnů přečkat, pokud byste u sebe měli otvírák a lžičku. Můj muž je starostlivý a má věci pod kontrolou. Jenom asi neví, že já spoustu věcí nejím. Až se to přežene, uspořádám velký Konzerva mejdan, a určitě nebude jen pro muzikanty. Bude pro milovníky tuňáka a fazolí.

Vím, že jsem už na začátku psala, že se Bůh směje našim plánům. Ale smích léčí. Spojuje. Udělá vám den. Jdu si batikovat nové hábity, které chci nosit, přemýšlet o samotě o nových výzvách a plánech a rozpustím si vlasy.

Žádné stříhání po padesátce! Naopak. Nechám si růst vlasy jako divoženka a na krk si pověsím největší šperky, co mám.

Třeba se Bůh usměje o trochu víc a já se dočkám i toho domu na břehu oceánu.

Vaše Bára (www.uzasnabara.cz)

Další články z této rubriky

Dívka za gotickým oknem - vidět je jen oči a nos.gutentor-overlay

Podle nosa poznáš kosa

Říká se, že člověk se podobá svým pěti nejbližším přátelům. Myšleno samozřejmě spíše povahovými vlastnostmi, chováním a charakterem než fyzickou…
Kýchající žena venku. V bundě a šedých rukavicích.gutentor-overlay

Rýmička a kuckáníčko

Jsem člověk, který nesmrká a nekýchá po celý rok. Lidi, co pořád potahují nosem a kýchnou desetkrát za sebou i v letním parnu, mě nebetyčně rozčilují.
Káva a zákusekgutentor-overlay

Správné načasování

Víte, jaké to je, když máte konečně chvilku času jen pro sebe? Káva voní, knížka i brýle čekají, až se s nimi vnoříte do společného…
Pár jde spolu zasněženým lesemgutentor-overlay

Můj manžel z fotografie

Dnes je to přesně 30 let, co jsme byli s mým mužem seznámeni. Trpný rod je tady schválně, stali jsme se totiž…
Starsá fotografie ve zlatém rámečkugutentor-overlay

Příběh staré fotografie

Už jsem psala o svém „pídění“ na naší hůře. V odkladišti dějin obyvatel tohoto domu se dají najít věci, které mají svůj unikátní příběh.
Kniha a v ní zavřená růžegutentor-overlay

Myšlenky z památníku

Velké myšlenky si lidé odjakživa toužili uchovat v paměti. Vynořovaly se a zase zapadaly v zapomnění, než je někdo vykopal, ofoukal a vynesl na světlo boží.
Starsá kamera s se starým filmemgutentor-overlay

Vzpomínky v obrazech

Na přelomu tisíciletí byly velkým hitem videokamery. Byly obrovské, nosily se ve speciální brašně a musely se do nich kupovat…
Hrníček s kávou a na talířku cukroví - hvězdičky.gutentor-overlay

Neumím péct. No a co?

Až to bude důležité, tak to zase přijde. Stejně jako plech vanilkových rohlíčků, které budou úžasně chutnat i úžasně vypadat.…

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*