#290 Drama na sousedním sedadle

Červený vlak jedoucí po kameném vyjaduktu, v pozadí les.
Foto: Pixabay

Největší inspirací spisovatele a každého milovníka příběhů jsou sami lidé kolem nás. Ať už je známe nebo jen vedle nich sedíme v restauraci, v čekárně, ve vlaku. Ať se nás přímo dotýkají nebo se dějí zcela neznámým lidem. Historky ze života jsou tak šílené, že byste je nevymysleli ani po třech dnech na LSD.

Já jsem třeba dnes ve vlaku seděla vedle Angličana, který celou dobu potahoval nosem. To je něco, co já snáším asi tak jako ječení otravných malých dětí, kopání do mé sedačky zezadu, srkání nápoje nebo polévky a vzdychání spojené s hlubokým nádechem a výdechem. Nabídla jsem mu papírové kapesníčky, ale odmítl s vysvětlením, že má v nose polypy. To byla informace, bez které bych asi dokázala žít. Vstřícné gesto navíc odstartovalo jeho monolog, z něhož jsem vytušila, že celou cestu pracuje na prezentaci pro policii v hrabství Kent nebo o policii v hrabství Kent, tyto nuance jsem nebyla schopna v mluveném projevu člověka s polypy rozlišit. S narůstajícím zpožděním vlaku začalo ale na vedlejším sedadle narůstat drama. Když jsme si postáli na kolejích 40 minut, zatímco kolem nás projížděly vlaky všemi směry, začal být pán poněkud nervózní.

Jel si na Moravu pro syna, kterého potřeboval hned dalším vlakem odvézt znovu do Prahy a odletět s ním v noci do Londýna. Ovšem vinou zpoždění mu vlak v protisměru ujel. Stěžoval si stevardovi, že na něj vlak nepočkal, což mu mladík celkem logicky vysvětlil, že cestující obvykle nepřestupují na vlak ze směru, odkud přijeli, že to není tzv. návazný spoj.

Nato pán reagoval docela trefnou analýzou možností člověka, který se potřebuje rychle dostat z Prahy na Moravu a zpět veřejnými dopravními prostředky. Svůj výklad zakončil: No way! Lépe bych to neshrnula.

Hledali jsme možnosti, jak situaci vyřešit. Jak se dostat do Olomouce a z Olomouce do Prahy a z Prahy na letiště a stihnout letadlo. Žena, která držela jeho syna jako rukojmí, nezvedala telefon. Minuty utíkaly jako zběsilé. Vypadalo to, že na peróně bude čekat jednotka policie z hrabství Kent a přepraví ho vrtulníkem až na Ruzyni, protože Češi mu prostě nejsou schopni pomoci. Styděla jsem se za zpožděné vlaky, rozbitou dálnici s kolonami, celkový stav infrastruktury v zemi i českou povahu, která je prostě na překážky na cestě zvyklá. Uvolnila jsem své sedadlo do uličky a nechala pána s tlakem 220/180 vyběhnout z vlaku za svým dalším osudem.  

Taky mi ujely všechny vlaky i autobusy domů. Naštěstí mám šťastnou českou povahu a na nádraží jsem si nechala svou Ježuru. Sedla jsem za volant, zhluboka jsem si povzdechla, potáhla nosem a zaječela radostí, že mám dnes svůj život pod kontrolou.

Den #290 přinesl zamyšlení nad tím, jak asi vypadáme v očích cizinců, kterým při nejlepší vůli někdy nedokážeme pomoci. Myslím, že kdybychom si chtěli v Anglii ve vlaku stěžovat česky, dopadli bychom ještě hůř.

Vaše Bára (www.uzasnabara.cz)

Další články z této rubriky

Dvě děti na laviččce, jede z nich je novorozené miminko.gutentor-overlay

Na Toníčka!

Pokud opět postrádáte několik blogů, jste v obraze. Kromě dvou dnů hledám i klíče od auta, zubní kartáček, kaktus a rám na obraz. Zatímco věci i dny…
Síť neuronůgutentor-overlay

Lehká nespecifická abnormalita

Lehčí forma mi umožňuje skutečný stav věci občas maskovat. Přitom abnormalitu vysvětluje slovník cizích slov nejen jako nenormalitu, ale také…
Cesta lesem.gutentor-overlay

Stezka odvahy

Cítím, že přišel čas na novou stezku odvahy. Po dvou nebo po třech nohách, na tom nezáleží. Hlavně vyrazit do…
Velké balení jogurtu.gutentor-overlay

Záhada s jogurtem

Prohledala jsem celé auto. Půlkilové balení v zářivě bílém kelímku se nedá přehlédnout ani v mé Ježuře. Nikde nic. Podívala…
Početná skupina lidí na břehu moře, kde zapadá sluncegutentor-overlay

Neopouštěj staré známé pro nové

Můj život je prost mnoha věcí. Nemám žádné démanty, žádné zlato, kromě snubního prstýnku, prstýnku po dědovi a zlaté minimyši…
Staré kapesní hodinky.gutentor-overlay

Humor a láska. A dochvilnost!

Zato, že ještě všichni žijeme pod jednou střechou, vděčím hlavně další genetické výbavě a rodinným konstelacím. Protože i kdybychom se…
Pes - labradorgutentor-overlay

Zvířata v nás a kolem nás

Jestli mě něco ubíjí, je to stereotyp. Jestli mě něco ničí, jsou to neustálé změny. A mezi tou pumou v kleci a štvanou lesní…
Máme suché rucegutentor-overlay

Máme suché ruce!

Lidstvo je tak rozmanité, že rozčlenit ho do skupin a kmenů jako živočichy nestačí. Jsme daleko rafinovanější, záludnější, laskavější, chytřejší…

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*