#275 Psát každý den

Velké množsvtí strých knih.
Foto: Pixabay

Psát každý den je těžké. Těžší, než jsem čekala. Najít čas, kdy psát a editovat web. Najít témata, která se nebudou stále dotýkat jen mých blízkých a mého aktuálního emocionálního stavu. Snažit se být Úžasnou Bárou každý den je prostě dřina.

Musím se vyrovnávat se spoustou nečekaných aspektů. Třeba s tím, že čtenáři mají své výkyvy a na čtení blogu také musí ukrojit ze svého volného času. S pocitem vlastní méněcennosti, který je přirozeným důsledkem srovnávání se s jinými, zcela úžasnými ženami. A že jich je! Zůstat v klidové tepové frekvenci, i když křivka Google analytics lítá nahoru a dolů jak při infarktu. Ale není nakonec takový celý život? Nahoru a dolů?

Aktuálně bojuju hlavně s přesvědčením, že by nám doma stačila ke spokojenému životu čtvrtina věcí, které máme. Pokud zemřu zavalena knihami, bude to nádherné finále. Jestli mě ale jednou najdou mezi vázičkami, plyšovými přívěsky, kameny ze všech moří světa, svícínky a nástěnnými kalendáři, a mám pocit, že už to nebude dlouho trvat, bude to smrt vyděšením. Patrně mě dostihne hrůza z toho, co všechno jsem dovolila pověsit na ledničku, nacpat do všech šuplat, skříní, poliček a ještě na skříně, kam vleze celý cirkus i s kolotočem. O lékárně ve dveřích ledničky a velké skříni ani nemluvím.

Našla jsem dokonce kapky po babičce, která zemřela v roce 1986. Zabte mne hned, a ušetříte mě dalšího trápení.

Jak jsem psala včera a budu psát ještě několik další dní, malování odkrývá všechny staré praskliny, rány, nátěry a provizorní řešení. Psané blogu je v porovnání s existenční krizí vlastně legrace. Sedám do posledního volného křesla, které ještě zcela nezaplnily přepravky a krabice, a v nejšpinavějším tričku světa píšu tento blog. Je to vlastně úžasné, že ze sebe můžu vypustit páru všemi deseti prsty. Co na tom, že vás to nezajímá? Malujete? Ne? Tak mlčte. Nebo po vás hodím mýdlo s jelenem, které tu babička schraňuje už od války. Té druhé, světové.

Závěr dne #275 zní takto: Být úžasný znamená přestat si stěžovat na věci, které změnit nemůžeme, a rychle změnit to, co je v našich silách. Otvírejte kontejnery, jdu na to!

Vaše Bára (www.uzasnabara.cz)

Další články z této rubriky

Mladické nerozvážnostigutentor-overlay

Mladické nerozvážnosti

Když máte velký dům jako my, můžete schovávat velkou spoustu věcí. Nepotřebných je většina, uznávám, a také se snažím v…
Automatické psanígutentor-overlay

Automatické psaní

Dnes sedám před prázdnou stránku a píšu automatický text. Tedy nepřemýšlím, nedumám, nepřipravuju si žádné argumenty pro žádnou stranu, protože není téma, nejsou…
Úžasná Barčagutentor-overlay

Úžasná Barča

Rozmohl se nám tady takový nešvar. Z hlubin minulosti se vynořují lidé, kteří mi říkají Barčo. A oslovují mě tak…
Příběhy s veselým koncem I.gutentor-overlay

Příběhy s veselým koncem I.

Začal listopad, můj nejméně oblíbený měsíc roku. Abych předešla obvyklým splínům, které se mě drží jako zlomyslná tma, rozhodla jsem se zavzpomínat…
Tisíc milgutentor-overlay

Tisíc mil

Jsem člověk, který strašně nerad plýtvá energií. V podstatě jedu v úsporném režimu a když je třeba, tak se hecnu…
Zamotaný příběh se jménygutentor-overlay

Zamotaný příběh se jmény

Kniha Svět Úžasné Báry je plná překvapení. Jedním z nich je zašmodrchaná historie kolem jmen autorek. Ve skutečnosti totiž knihu…
Proti srstigutentor-overlay

Proti srsti

Nemám ráda laskavý humor. Takovou tu „člověčinu“. Hlazení po srsti s blazeovaným úsměvem a vědomím, že dělám správnou věc.
Vím, že víš, že vímgutentor-overlay

Vím, že víš, že vím

Svůj blog považuji za svůj prostor pro své vlastní názory. Nepíšu na zakázku ani na přání, leda že by úplatek…

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*