#275 Psát každý den

Velké množsvtí strých knih.
Foto: Pixabay

Psát každý den je těžké. Těžší, než jsem čekala. Najít čas, kdy psát a editovat web. Najít témata, která se nebudou stále dotýkat jen mých blízkých a mého aktuálního emocionálního stavu. Snažit se být Úžasnou Bárou každý den je prostě dřina.

Musím se vyrovnávat se spoustou nečekaných aspektů. Třeba s tím, že čtenáři mají své výkyvy a na čtení blogu také musí ukrojit ze svého volného času. S pocitem vlastní méněcennosti, který je přirozeným důsledkem srovnávání se s jinými, zcela úžasnými ženami. A že jich je! Zůstat v klidové tepové frekvenci, i když křivka Google analytics lítá nahoru a dolů jak při infarktu. Ale není nakonec takový celý život? Nahoru a dolů?

Aktuálně bojuju hlavně s přesvědčením, že by nám doma stačila ke spokojenému životu čtvrtina věcí, které máme. Pokud zemřu zavalena knihami, bude to nádherné finále. Jestli mě ale jednou najdou mezi vázičkami, plyšovými přívěsky, kameny ze všech moří světa, svícínky a nástěnnými kalendáři, a mám pocit, že už to nebude dlouho trvat, bude to smrt vyděšením. Patrně mě dostihne hrůza z toho, co všechno jsem dovolila pověsit na ledničku, nacpat do všech šuplat, skříní, poliček a ještě na skříně, kam vleze celý cirkus i s kolotočem. O lékárně ve dveřích ledničky a velké skříni ani nemluvím.

Našla jsem dokonce kapky po babičce, která zemřela v roce 1986. Zabte mne hned, a ušetříte mě dalšího trápení.

Jak jsem psala včera a budu psát ještě několik další dní, malování odkrývá všechny staré praskliny, rány, nátěry a provizorní řešení. Psané blogu je v porovnání s existenční krizí vlastně legrace. Sedám do posledního volného křesla, které ještě zcela nezaplnily přepravky a krabice, a v nejšpinavějším tričku světa píšu tento blog. Je to vlastně úžasné, že ze sebe můžu vypustit páru všemi deseti prsty. Co na tom, že vás to nezajímá? Malujete? Ne? Tak mlčte. Nebo po vás hodím mýdlo s jelenem, které tu babička schraňuje už od války. Té druhé, světové.

Závěr dne #275 zní takto: Být úžasný znamená přestat si stěžovat na věci, které změnit nemůžeme, a rychle změnit to, co je v našich silách. Otvírejte kontejnery, jdu na to!

Vaše Bára (www.uzasnabara.cz)

Další články z této rubriky

Zachraňte Úžasnou Báru IV.gutentor-overlay

Zachraňte Úžasnou Báru IV.

Tak jsem se dnes chystala do divadla, které je na programu až zítra. Naštěstí jsem to zjistila včas, když jsem…
Zachraňte Úžasnou Báru III.gutentor-overlay

Zachraňte Úžasnou Báru III.

To si tak sedíte ve žlutém ušáku ve své dočasné laskavé pražské rezidenci, pracujete a za oknem najednou stíhačky. Napřed…
Zachraňte Úžasnou Báru II.gutentor-overlay

Zachraňte Úžasnou Báru II.

Když přijedete z malého města do velkoměsta, počet pošuků na metr čtvereční se výrazně zvýší. Jsem stále ve střehu.
Zachraňte Úžasnou Báru I.gutentor-overlay

Zachraňte Úžasnou Báru I.

Stačí pár šedých zimních měsíců bez většího povyražení a slunečního svitu a cítím, že uvadám. Jak vtipně poznamenala moje dcera,…
Emerencie a ty druhégutentor-overlay

Emerencie a ty druhé

Miluju procházky po starých hřbitovech a zkoumání jmen na náhrobcích. Zajímavé je, že žili byli pořád jen Josefové, Františci, Janové…
Bez obalugutentor-overlay

Bez obalu

Říct něco bez obalu znamená nebrat si servítky. Jít přímo k věci. Najít jádro pudla a pojmenovat ho.

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*