#190 Co nás nezabije

Terč se šipkami. Modré pozadí.
Foto: Pixabay

Je dobré dávat si v životě velké výzvy. Napsat své jméno na plakát a vyvěsit ho ven, i když ještě netušíte, co vlastně lidem nabídnete za show. Já teď čelím blogové výzvě každý den a věřte mi, že ještě pět minut před tím, než začnu psát, nevím o čem. Ale když už se k psaní dostanu a začnu, ještě se nestalo, že bych nenapsala nic. Jen se nesmím bát být trapná, opakovat se, nastavovat rozlícenému davu svou tvář. Kdo jsi bez blogu, hoď po mně lajkem!

Jedna z opravdu dobrých rad, které jsem někde vyčetla, zní: Miř nad terč. Neberu radu doslovně, i když bych měla. Když jsem naposledy (ještě v minulém století) střílela ze vzduchovky na branném cvičení gymplu, trefila jsem terč pokaždé. Jen to byl terč spolužačky vedle mě. Nemířila jsem nad terč, ale doleva na cizí terč, a byla jsem přesná.  Protože však do mého vlastního terče logicky nikdo nestřílel, stejně jsem to projela. Naštěstí nejsem soutěživá a netoužím nikoho v ničem porážet. Ale ponaučení tady je.

Pokud chceš uspět, musíš mířit na své vlastní cíle nebo kousek nad ně.  A pokud chceš pomáhat druhým a míříš jinam, pak si nestěžuj, že je tvůj vlastní terč prázdný.

Nevím, kdo vymyslel to oblíbené heslo: Co tě nezabije, to tě posílí. Určitě někdo, kdo stál nad vojákem plazícím se bahnem a pažbou mu tlačil hlavu do bláta. Posílilo to toho vojáka fyzicky? Zcela jistě. Posílilo ho to na duši? Já o tom pochybuju. Podle mě jen co oblékl nové frčky, začal sám tyranizovat nováčky. Mezi tím, co tě posílí, a tím, co tě zlomí, vede tenká hranice. A žádné rčení neplatí univerzálně na každého. Já si tedy začínám klást jinou otázku: Mířím skutečně na svůj vlastní terč? A to terč nevnímám jako jeden bod na papíře, ale řadu soustředných kruhů. Rodina, kamarádi, práce, zájmy. A uprostřed, na desítce, vlastní sny a přání. Kolikrát za život se trefíme do svého vlastního středu? A kolikrát jsme to vůbec zkusili?

Blog píšu a píšu v naději, že najdu v psaní opět radost a potěšení. Nevzdávám se, ani když se plazím lepkavým blátem beznaděje. Jen těch tisíc mil už ujít nestihnu, to vím. Ruce jsem donutila běhat po klávesnici, hlavu jsem dotlačila ke skládání slov a vět v myšlenkách. Ale nohy, nožičky moje, ty mě nikam nenesou. Jsem zatuhlá jak stará vrata. Nejdou otevřít ani silou ani příslibem dobrého mazání na rezavé panty. V zámku se zalomil klíč a nejde to ani tam, ani zpátky. Mám pocit, že se nemůžu hnout z místa. Obrazně i doslovně. Mám se ráda, ale právě proto potřebuju otevřít lehounce, potichounku, bez skřípání a naříkání. Chce to zkoušet každý den. A dobře mazat.

Uvidíme, kam mě další cesta k vlastní úžasnosti zavede a zda na ni vyjdu ze vrat neslyšně, mladistvým krokem a s hlavou zvednutou vzhůru. Kdybyste však zatím potkali někde v lesích pajdající stařenu, jak se hlavou opírá o strom a sotva popadá dech, buďte milosrdní. A hlavně po ní, prosím, nestřílejte! Třeba vás jednou překvapí. Třeba sama sebe jednou překvapí. A trefí desítku ve vlastním terči.

Vaše Bára (www.uzasnabara.cz)

Další články z této rubriky

Staré kapesní hodinky.gutentor-overlay

Humor a láska. A dochvilnost!

Zato, že ještě všichni žijeme pod jednou střechou, vděčím hlavně další genetické výbavě a rodinným konstelacím. Protože i kdybychom se…
Pes - labradorgutentor-overlay

Zvířata v nás a kolem nás

Jestli mě něco ubíjí, je to stereotyp. Jestli mě něco ničí, jsou to neustálé změny. A mezi tou pumou v kleci a štvanou lesní…
Máme suché rucegutentor-overlay

Máme suché ruce!

Lidstvo je tak rozmanité, že rozčlenit ho do skupin a kmenů jako živočichy nestačí. Jsme daleko rafinovanější, záludnější, laskavější, chytřejší…
Narozeninová knížka do kabelkygutentor-overlay

Narozeninová knížka do kabelky

Letos už nezapomenu popřát k narozeninám nikomu, protože jsem si pořídila skvělý vynález: narozeninovou knížku do kabelky. Pracně jsem dlouhodobě…
úžasná Bára na Tenerifegutentor-overlay

S maminkou na Kanáry IV.

Ještě zajímavější než přímá zkušenost z dovolené s maminkou, je poslouchat ji, jak o ní vypráví ostatním. Role se nečekaně…
gutentor-overlay

S maminkou na Kanáry III.

Tata by citoval Renčínův vtip: „Už hůře slyším, Marie. Říkala jsi love nebo vole?“ Další z nevyžádaných rad manuálu pro…
Prvosenka jarní.gutentor-overlay

Jarní rovnodennost

ak jsem ráno vstala, vypila jsem hrnek nezbytné kávy a vyšla na terasu. Podívat se, jak je venku. Zkontrolovat výšku,…
Loď na moři.gutentor-overlay

S maminkou na Kanáry II.

„Tož bať,“ odpovídá stále častěji maminka. Je to znamení, že je opravdu spokojená. Kdo by taky nebyl? Musím přiznat, že…

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*