Tvořivost není rovná přímka s jasným začátkem i koncem, ale spíše smyčka, která nás pokaždé, když něco dokončíme, vrací na start. Kdo nezažil muka hodin nad listem prázdného papíru, kurzorem tepajícím na monitoru, pocity vyhoření, zmaru a prázdnoty, ten nepochopí.
Tuto krásnou definici jsem bohužel nenapsala já. Je to citace z knihy Jeď dál od Austina Kleona, kterou jsem si včera koupila v naději, že v ní najdu odpověď na to otázku Jak psát, když to nejde? Je to zároveň můj vzkaz lidem, kteří si myslí, že všechno v životě lze urvat silou, kázní a vytrvalostí, pokud se navíc budete dostatečně dlouho usmívat. Jako na všechno v životě si ale musí každý přijít sám a je zbytečné vysvětlovat vlastní cestu člověku, který jde jinudy.
Přečtěte si také:
Někdy jsou pro mne knihy nejlepšími přáteli, kteří mne nezklamou. Nepovyšují se. Nemyslí si, že mají nade mnou převahu. Nepotřebují mne pořád napomínat a kárat, když vyzkouším něco nečekaného.
Tak jsem strávila v knihkupectví o samotě čas, kdy jsem byla přáteli obklopena ze všech stran. Samá pomocná ruka natažená z regálu, skoro se nedalo projít, aniž bych si s ní alespoň nepotřásla.
Spěchala jsem na vlak, ale zároveň byl ve mně náhle velký klid. Prostě vědomí, že všechno, co mám stihnout, stihnu. Že najdu tu správnou knihu ve správný čas a pojedu tím vlakem, který bude ten nejlepší. Těžko se to popisuje slovy, ale ten stav uvnitř mého těla byl jako vlídná krajina, kde nemůžete šlápnout na ostrý kámen ani sejít z cesty. Uviděla jsem Knihu divů a věděla jsem, že ji musím mít. Vlak jsem stihla a neměl až na pár minut v cíli vůbec žádné zpoždění. Ten pocit klidu přesto postupně vymizel.
Jedinou cestou, jak se do toho stavu čisté mysli znovu dostat, je o to asi neusilovat. Prostě být teď a tady. Ať se svět kolem třeba zblázní, ať chrlí další a další převratné zprávy a maily s červenými vykřičníky naléhavosti. Než mne ta chapadla znovu pohltí a poleptají slizem každodennosti a rutiny, zkusím zavřít oči a jen být. Nádech, výdech, a jde se na to. Jen člověk vyrovnaný a vnitřně klidný si může znovu sednout před počítač a psát dál.
Do prčic, sakrblé, jejdanečky, kurnik šopa holubník a běda vám, jak mi to nepůjde!
Váše Bára (www.uzasnabara.cz)
Buďte první kdo přidá komentář