V době, o níž píšu, se na výjezd do jakékoliv cizí země muselo žádat o povolení. Naše babi tehdy aktivně naplánovala výlet do Polska, do krásného města Wrocław, které Poláci nazývají městem stovky mostů. V plánu byla prohlídka města, a pokud počasí bude přát, na zpáteční cestě zastávka u jezer, kde se mělo přenocovat pod stany a v autě.
Povolení, které táta vyřídil, mělo určitou platnost – a nějak se stalo, že do termínu víkendového odjezdu vždycky něco vlezlo. A tak nastala situace, že po nejbližším víkendu by povolení propadlo, tudíž bylo rozhodnuto, že se jet prostě musí.
Talířové kuře jako úplatek
V pátek, když jsme si balili všechno na cestu, zazvonil u dveří známý mých rodičů, který nás každoročně zásoboval meruňkami. Přivezl jich tehdy třicet kilo.
Jak bylo v naší rodině zvykem, okamžitě vypukla hádka, co v této chvíli dělat. Návrh, že meruňky sníme, byl nereálný. Další, že je vezmeme s sebou a usadíme se s nimi na nejbližší tržnici, taky neprošel. Ještě padl i nápad, že z nich máma s babi udělají do rána meruňkové knedlíky a ty nabídneme v nejbližším hotelu. Pravda, máma s babičkou bojovaly proti našim poťouchlým nápadům jako lvice, protože meruňky, které zavařovaly a vyráběly z nich i marmelády, považovaly za rodinný poklad, ovšem v tomto případě vykopaný v nevhodnou chvíli.
Návrh, že meruňky sníme, byl nereálný.
Foto: Freepik.
Nakonec bylo rozhodnuto, že na výlet se jede. Tančila jsem radostí. Ovšem jen na jeden den. Řvala jsem jak tur, když mi babi (marně) vysvětlovala, že ovoce se musí nejpozději v neděli zpracovat. A máma při té příležitosti zjistila, že nemá skoro žádný cukr. „No nic, peněz máme vyměněných dost, koupíme ho v Polsku,“ rozhodla, protože tehdy u nás v sobotu byly obchody otevřené jen dopoledne.
Na jedné velké tržnici, kam jsme za tímto účelem zavítali, zakoupily velké množství cukru a babi tam objevila zelené fazolky, které ráda vařila na smetaně. Tak mému utrpení neměl být konec: fazolky na smetaně jsem z duše nenáviděla, navíc jsem při zhotovování této krmě musela pomáhat – a vidina, že ještě budu zapřažena do práce místo původně plánovaného a mnou milovaného koupání, byla už příliš.
Babi tam objevila zelené fazolky, které ráda vařila na smetaně.
Foto: Freepik.
Když jsme dojeli na zpáteční cestě na státní hranice, vyšel k našemu autu český celník. Ptal se, zda máme něco k proclení, a požadoval otevřít kufr. Máma mu ihned sdělila, že nemáme nic kromě balíku cukru.
„Vy vezete balík cukru? On u nás cukr není? Nebo bude zdražený?“ vyděsil se. Na to mu máma vysvětlila naši situaci. To už přicházel druhý příslušník, který pozoroval rozpravu jen z dálky, a ptal se kolegy, jestli je nějaký problém. „Ale ne, paní má jen dvacet kilo cukru.“
„Cože? To bude u nás cukr zdražený? Musím honem dát vědět ženě, chtěla zavařovat!“ nenechal si nic vysvětlit a uháněl do kanceláře k telefonu. První, poučený, nám popřál příjemné zavařování a propustil nás – těžko říct, zda nám uvěřil, protože do kanceláře odcházel rovněž svižnějším tempem.
Fazolky na smetaně nemám ráda dodnes. Co ale miluji, jako netradiční přílohu, je:
Teplý salát ze zelených fazolek
Poslat e-mailem VytisknoutSuroviny
- 450 g zelených fazolek (mohou být zmražené)
- 10 dkg anglické slaniny pokrájené na kostičky
- 5 stroužků česneku pokrájených na jemné plátky
- trochu oleje na osmažení
- sůl
- pepř
Postup
- Fazolky povaříme v osolené vodě asi 10 minut a scedíme.
- Na pánvi rozehřejeme olej, na něm krátce osmažíme na kostičky nakrájenou anglickou slaninu a pak přidáme pokrájený česnek, který necháme rozvonět. Poté přidáme uvařené a okapané fazolky, dobře promícháme a všechno ještě chvíli prohřejeme. Podle chuti přisolíme a opepříme.
- Podáváme s talířovým kuřetem nebo přírodními řízky či steaky.
Poznámky
Zdroj: redakce – Olga skálová
Další články z této rubriky
gutentor-overlayJehněčí – skopové – kůzlečí – kozí
gutentor-overlayVelikonoční nádivka jako výmluva
gutentor-overlayMaršálkův mazanec s bílým vínem, mandlemi a čokoládou
gutentor-overlay
Buďte první kdo přidá komentář