Jaroslav Ježek 25. 9. 1906 – 1. 1. 1942: skladatel, který se proslavil módním hudebním trendem

Jaroslav Ježek 25. 9. 1906 – 1. 1. 1942: skladatel, který se proslavil módním hudebním trendem
Foto: Pixabay

Hudební skladatel, dirigent, hudebník, dramaturg, jeden z našich nejzajímavějších skladatelů meziválečného období. Nadto vynikající klavírista, který dokonale ovládl umění hudební improvizace.

V Praze na Žižkově se 25. září roku 1906 narodil do rodiny krejčího Adolfa a jeho ženy Františky Ježkových syn Jaroslav. Od narození jen slabě viděl na jedno oko, měl šedý zákal a po prodělání spály i špatně slyšel. Kromě toho měl také problém s funkcí ledvin. Přestože byl takto hendikepován, byl po celý život bytostný optimista.

Už jako dítě miloval hudbu. V roce 1914 byl jeho otec povinen narukovat, a tak syn musel do Deylova slepeckého ústavu pro nevidomé a krátkozraké děti. Tam se naučil slepeckému písmu – to mu bylo osm let. Díky tomu se mohl začít učit. Zvládl základy teorie hudby i hru na hudební nástroje.

V 18 letech byl přijat ke studiu na konzervatoř. Původně měl v úmyslu studovat hru na klavír, ale pedagogové usoudili, že by to pro něj byla velká zátěž, proto pro něj zvolili obor skladby.

Jaroslav Ježek absolvoval tuto školu v roce 1927 a pak pokračoval ve studiu v Sukově třídě mistrovské školy a zároveň studoval u Aloise Háby, významného českého skladatele a pedagoga. Zvládl i studium hry na klavír.

Velice obdivoval tehdejší klasickou hudbu, ale skutečně miloval především jazz. Rozhodujícím pro jeho tvorbu byl rok studijního pobytu v Paříži, který absolvoval v letech 1927–1928. Tam se totiž setkal s americkými černošskými jazzmeny a také složil Petite suite, v níž můžeme poznat charleston.

Zdroj: Youtube – ukázka: Jaroslav Ježek – Bugatti step

Patně by komponoval především klasickou hudbu, kterou znal i obdivoval, ale jednak inspirován jazzem, dále okouzlen hudbou amerického jazzového skladatele Georga Gershwina a v neposlední řadě díky tomu, že mu do cesty osudově vstoupila dvojice Voskovec + Werich, nabrala jeho tvorba jiný směr: stal se spoluzakladatelem Osvobozeného divadla, pro které skládal hudbu a působil zde jako dirigent. 

Mnohé z jeho písní téměř zlidověly, u některých si ani neuvědomujeme, že je složil právě Jaroslav Ježek. Důležité je, že se hrají dodnes: foxtrot Tři strážníci (1928), blues Tmavomodrý svět (1930) nebo rychlý Bugatti step (1931).

Také je autorem pochodových písní s texty Voskovce a Wericha, z nichž asi nejslavnější je Svět patří nám (1936) z filmu stejného názvu. Je zároveň skladatelem hudby k mnoha filmům V+W, z nichž asi nejznámějšími jsou Hej rup!, Pudr a benzín či Svět patří nám.

Hudba Jaroslava Ježka je radostná, vtipná, snadno se pamatuje, ale je náročná. Herci, hudebníci a zpěváci, kteří měli tu čest s tímto úžasným skladatelem spolupracovat, na něj velmi rádi vzpomínali.

Zdroj: Youtube – ukázka: Ježek, Voskovec, Werich – Tři strážníci

Ale je i skladatelem klasické hudby – skládal orchestrální a komorní hudbu a je také autorem klavírních skladeb. V jeho Koncertu pro klavír a orchestr je možno identifikovat foxtrot, tango a charleston a v orchestru nechal zaznít banjo a bicí soupravu.

V roce 1938 bylo Osvobozené divadlo uzavřeno: tvorba se od počátku pozvolna měnila z recesistické, přes satirickou a později pochopitelně byla namířena i politicky. Všichni tři protagonisté odjeli počátkem roku 1939 do USA. V New Yorku Jaroslav Ježek dál pokračoval ve své práci: působil jako sbormistr Newyorského českého dělnického zpěváckého spolku, hrál na klavír a pochopitelně skládal, ovšem nucený exil snášel velmi těžce. Zemřel 1. 1. 1942 v pouhých 35 letech.

Zdroj: redakce – Olga Skálová, Knihobaze.cz

Další články z této rubriky

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*