Krize středního věku je něco velmi směšného až posměšného, pokud jste člověk mimo střední věk. Protože když touto krizí, známou a nevyhnutelnou, právě sami procházíte, moc se nenasmějete. Pořád si spojuji své pocity křečka v kole s nebezpečně se blížící padesátkou a nutno říci, že k hlavě se nadšeně přidává i skomírající tělo. Dnes ráno jsem se dočetla ale něco převratného.
Časopis Forbes vnesl nové světlo do mého života. Následující odstavec, pár vět, mně vdechlo novou naději.
„47,2 není spletená odpověď na základní otázku života, vesmíru a vůbec, ale věk, v němž si prožijete vrchol své krize středního věku a budete úplně nejnešťastnější. K tomuto závěru došel britsko-americký ekonom a bývalý člen vedení Bank of England David Blanflower, který poctivě prošel data ze 132 světových zemí a zkoumal, jak se v průběhu života mění náš pocit pohody. Takže jestli jste mladší, držte se, jestli starší, tak už to nejhorší máte za sebou!
Správné načasování
Jupíííí! Juchúúúúúú! Cítím se, jako bych právě přešla bosa přes široký chodník ze žhavého uhlí. Mám chuť udělat dlouhý nos na všechny, co se narodili po roce 1973. Cha! A kdo je teď královna? Takže horší už to nebude, alespoň ne ve středním věku. Otevřete šampaňské! Břichabol, se kterým bojuju už druhý měsíc, si to snad konečně rozmyslí, aby mě táhl do depresí a obav. Přede mnou už je jen světlá budoucnost, plná sociálních jistot a duševní pohody.
Ne že by se změnily okolnosti mého života. Rodiče stárnou a dítě ještě úplně nevylétlo z hnízda. Hlavou se mi honí spousta věcí a očekávám další nevyhnutelné změny. Ale už se na to dívám jinak.
Když přeplavete středo-věkou řeku a neutopíte se v temné vodě, jste za vodou.
Už nepotřebujete záchranný kruh rodiny ani hlídkujícího plavčíka v podobě antidepresiv. Co na tom, že jste hladinu nepřešli suchou nohou a že ležíte na břehu jak vyvržený vorvaň. Já jsem tady! Život se rozpůlil na dvě části a většinu mého života tvoří vzpomínky. Teď jde o to žít i tu druhou polovinu tak, aby bylo na konci na co vzpomínat. Ani v nejmenším netoužím hledat most na cestu zpátky.
Zní to jako plán. Plán B. Pro ženu po krizi středního věku, která má všechno před sebou. Věřím v sílu slova. Pan Blanflower, co ten výzkum dělal, mi přinesl doslovně bílý květ. Nedám si ho vylisovat a usušit mezi knihami. Dám ho do vody a zkusím vypěstovat celý keř se záplavou bílých květů, který mi bude kvést a vonět každý další rok.
Vaše Bára (www.uzasnabara.cz)
Další články z této rubriky
gutentor-overlayMít plán a hýbat se
gutentor-overlayBýt tetou Bá
gutentor-overlayNoc klavíristky
gutentor-overlayKdyž vám začne stydnout hlava
gutentor-overlayMaminka
gutentor-overlayBez televize
gutentor-overlayJak jsem si zamilovala jaro
gutentor-overlayJak je důležité dělat banální věci
gutentor-overlayVeselé Velikonoce!
gutentor-overlay
Buďte první kdo přidá komentář